Drazí bratři a sestry,

milí mladí přátelé, spolubratři v kněžské a duchovní službě, obracím se dnes na Vás, kdy o čtvrté neděli velikonoční čteme z Janova evangelia alegorii o Dobrém pastýři.

Rozhodnutím blahoslaveného papeže Pavla VI. slavíme tuto neděli jako den duchovních povolání. Byl velkým přítelem našeho národa, jak o tom svědčí jeho postoje a pomoc za druhé světové války, tak i pozdější přátelství s kardinálem Beranem. Otázka povolání, která je padesát let od Druhého vatikánského koncilu v naší zemi stále aktuální, stala se pro mnohé téměř nepatřičnou. Otevřme Bibli, listujme stránku po stránce a budeme doslova šokováni skutečností, jak často Bůh povolává člověka a svěřuje mu specifický úkol: povolání praotce naší víry Abraháma, Mojžíše, krále Davida, proroka Izajáše, Jeremiáše či Jonáše…, myslím, že bychom neskončili ani za hodinu, kdybychom se pokoušeli vyjmenovat celou litanii jmen povolaných. Také Pán Ježíš povolává své učedníky. Jak často se povolaní vzpouzí, odmítají a právem poukazují na nesplnitelnost úkolů, které Bůh před ně klade.