Jak říká hned na začátku 135 stránek paperbacku, politické strany nedokážou pochopit novou geo-sociální otázku a nové teritoriálně definované třídy, a proto není třeba si dělat iluze. Věc přitom podle Latoura není zas tak těžká. Východiskem jsou tři související fenomény: ekonomické deregulace (Thatcher,Reagan), následná exploze nerovností, a následné popírání změny klimatu, respektive sociálních důsledků změny klimatu a atmosféry. Latour tvrdí, že Trump nevypověděl pařížskou smlouvu (proti změně klimatu), protože by nevěřil ve změnu klimatu, ale protože věří, že je neodvratná. Pro obskurantistické „elity“ a pro Trumpa z toho vyplývá jediný závěr: po nás potopa.
Místo toho politické strany lidem nabízí volbu mezi dvěma abstrakcemi: abstrakcí globalizace (neoliberalismus) a abstrakcí lokálního života (populismus, zdi, identita). Abstrakce jsou mýty. Co je zapotřebí, jsou nové mapy konkrétních sociálních konfliktů, nový popis situace. Za názorný příklad geo-sociálního boje mu slouží případ pařížské smlouvy proti změně klimatu, kterou podepsalo 196 členských států OSN a jeden z nich si to pak rozmyslel a od smlouvy odstoupil. V Latourově pojetí tento krok znamená, že velmoc vás dnes nemusí obsadit vojensky, ale může zaplavit vaši atmosféru emisemi kysličníku uhličitého. Tím se neliší od postoje Zelených, ale přitom mu nejde o ekologii, ale o existenční teritoriální otázky. Tou je ochrana „kritické zóny“ a tou je: „Skutečně se to, co lze rozeznat z vesmíru, omezuje na několik kilometrů mezi atmosférou a mateřskou horninou.“
Další stejně názorný příklad už v knížce není. Něco je nastíněno v úvahách o vládách nepatrně malých a lehce zkorumpovatelných „elit“ v zemích se zásobami ropy a zemního plynu, což nás nevrací k bojům o naftu, ale zase k boji proti znečišťování „kritické zóny“ těžbou fosilních paliv. Filosofických argumentů má opravdu dost a na pomoc přichází i geologie, která charakterizuje velikost změny: svět se liší od světa před dvěma miliardami let, kdy život představoval pouze jakýsi biofilm, „několik tenkých filmů slizu na několika kamenech“, které na planetu neměly vliv. Lidská populace dnes tento vliv má a to si dostatečně neuvědomují všechny politické strany. Nepochopily „teorii sítí aktérů“ : homo sapiens je pouze jedním z mnoha organismů, které vytváří biosféru a ta sama je organismem. Někde uprostřed knížky lze nalézt popis daného organismu a vysvětlení pro použití předpony geo: „Skutečně se to, co lze rozeznat z vesmíru, omezuje na několik kilometrů mezi atmosférou a matěřskou horninou.“ Boj probíhá v Antropocénu, má geochronologický rozměr, Gaia, složení půdy či organismus se brání. V mezinárodně politickém překladu by se snad dalo říci, že Evropa je na straně řecké bohyně, a druhou stranu představují země zamořené rozvojem těžkého průmyslu (Čína, Rusko) anebo s opětnou podporou těžkého průmyslu (USA).
Latourova vize není pokračováním známé vize z 19.století. Na druhé straně je pokračováním této viue Steve Bannon, který intelektuálně uplácal volební strategii D.Trumpovi. A jako Marx má stejný osobní vztah k dějinám (M.Wolff). V nestřeženém okamžiku se vyjádřil, že neopravicový server Breitbart by se stejně dobře dal udělat i pro levici. Asi měl na mysli, že tak jako přeznačkoval Marxův boj dělníků na národní otázku, buržoazii na „elity“ a z třídního boje udělal boj civilizací, dalo by se to udělat i nazpátek. Z Marxe by se vlastně mohl stát hrdina nové pravice a současně staré levice. Problém je, že stejně jako Marx ani ona neví, kde cesta po boji končí. Podle Bannona bude v mezinárodní politice hlavním nepřítelem Čína a proti ní povede hlavní frontová linie nové Studené války. Nepřátelskou osou se stane Čína, Iran a Turecko.
Reed Hastings, vynálezce Netflixu, (nová produkce zahrnuje 700 filmů a sérií), dokumentuje hledání vize a toto hledání chce zvýraznit v plánovaném programu. Jak před pár dny v Berlíně sdělil, při výběru lidí do nové produkce bude vybírat ty, kteří si uvědomují, že svět mohou změnit, když si vytvoří své vlastní vize. Musí myslet jako se myslí v americké konkurenci a nesmí se nechat zastrašit pravidly, obvyklým chodem produkce a organizační strukturou. Ve směru vize míří také nedávno podepsaná smlouva Netflixu na sérii shows s Michelle a Barackem Obamovými.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
