Tento čtvrtek (11. 7.) jsem v České televizi shlédl rozhovor s panem doktorem Ištvánem. Ten v něm vysvětloval svoji „právní konstrukci“ (jeho slova), že jednání poslanců bylo úplatkem, protože se ještě před hlasováním s někým (patrně Petrem Nečasem) dohodli, že když budou hlasovat takto a takto, tak že za to poté dostanou odměnu ve formě pozic ve státem vlastněných či spoluvlastněných firmách („opatří si neoprávněný osobní prospěch“). Pan doktor dále odmítal, že by se pokoušel kriminalizovat veškerou politiku, protože podle jeho mínění je rozdílem právě ona dohoda ještě před samotným hlasováním, díky níž si dotčení zajistili budoucí osobní prospěch.

Kde je ale rozdíl oproti běžné, standardní politické praxi? Nemusím ani říkat nepěkné nebo morálně špatné, prostě normální koaliční politice (můžeme „poděkovat“ absenci většinového volebního systému při volbách do Sněmovny). Jak se tento popis pana doktora liší od povolebních jednání v rámci snahy ustanovit koalici? Tam je ten proces přeci stejný – nový premiér jedná s vedením budoucího koaličního partnera o tom, že poslanci (a budoucí ministři) této strany budou i například navzdory svému niternému přesvědčení hlasovat pro důvěru vládě, za což výměnou obdrží pozice na ministerstvech, které jsou navíc placeny lépe než pozice poslanců (což v případě tři exposlanců dokonce tak není), a tím pádem si zajistí budoucí osobní prospěch. Rozdíl oproti konstrukci pana doktora? Žádný. Snad jen ten, že to nyní vyšetřované jednání mohli policisté přímo odposlouchávat. A tento rozdíl sám pan doktor nepřímo potvrdil. Nabízí se tedy otázka – musí se teď budoucí vítěz voleb bát, že také bude odposloucháván a následně obviněn?