A že je prý málo lékařů? Láká je víc peněz v zahraničí, ale vystudovali doma. Zřejmě někteří lékaři se perou doma o nenamazaný krajíc a nevědí, že někteří rentisté nedokážou uhradit medikamenty. Ale teď vážně. Přeji vám co nejlepší prostředí i finanční podmínky!!! Snad není vašim vzorem Dr. Rath...
Nemohu zapomenout na jednoho doktora z roku 1947, kdy mi bylo devět let. Přišel k nám do jedné malé cimry s ještě jedním menším oknem a pomáhal. Mému dědovi, co ho trefila střepina už v čase 1. světové války a téměř ztratil řeč, a přesto si ho v další válce Němci nasadili do Mnichova. Za náletu o vše tehdy přišel a utekl. Němci ho chytili v Plzni, a protože nemohl odpovídat, dostal zase do hlavy tyčí. Moje matka při doktorově návštěvě ležela v horečkách a mně doktor odstranil asi tři nežidy. Otec byl krejčí a povšiml si doktorova ošoupaného zimního kabátu a doktorovi řekl – „Nechte kabát tady a já vám ho zítra přinesu obrácený!" I stalo se, že otec přes noc pracoval, kabát přinesl a nevzal si ani korunu. Ten lékař totiž v čase 2. světové války pomáhal lidem, jak jen mohl. Jo, abych nezapomněl, páni doktoři, administrativy a byrokracie je hodně úplně všude...
První pomoc - foto František Dostál
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
autor: PV