V perokresbě, při svém editorialu, vypadá, xenofobicky pojato, jako čert z pohádky Jana Drdy. Dost možná, že schovává černé, magicky nabité zrcadlo, které mu může každý den hulit do hlavy, jak je intelektuální, úspěšný a potřebný, a to i daleko za hranicemi Libušina města. To by zpitoměl i někdo psychicky stabilnější. Proto dále zvolíme stopu nikoli sv. Benedikta z Nursie, ale mága Gustava Mayrinka z Prahy. Zdá se, že jen tak se lze přiblížit k cíli, aniž by člověk uvázl v bahnech bezbřehého liberalismu
Proč ty dva nic/neříkající odstavce z úvodu? Prostě proto, že to další bude méně vydatné. Tam už půjde o stránky z kapesního slabikáře Evropského parlamentu (pro minoritní, chudé a zanedbané země). I jen v letmém čtenářském srovnání pak snadno zjistíme, že ony zmíněné odstavce jsou festovní, oproti subtilním chimérám z prostředí řídících orgánů EU.
Kam sahá zpitomělost mocí (nemá zjistitelné hranice)
Řekněme si úvodem, že článek Česko nemá být na pranýři (LN 30. 5.) je statí velmi vydatnou. Hlavní hrdina Manfred Weber, předseda poslanců Evropské lidé strany (EPP) a místopředseda bavorské Křesťansko-sociální unie (CSU) zde říká taková expresivní moudra, že by dost možná i vysoce tolerantní a pracovitá babička Boženy Němcové vzala do rukou vidle a neváhala zamířit na prodloužená záda Manfreda Webera. Její Jiří by možná přidal i šavli (po trpkém vínu).
Jádro dotyčného článku sděluje, že 30. května večer má Výbor pro občanské svobody Evropského parlamentu projednat „riziko politického zneužití médií v České republice“. Jako hosté, na pozvání předsednictva výhoru, prý vystoupili, náměstkyně ministra kultury Kateřina Kalistová, zmíněný Erik Tabery a předseda Syndikátu novinářů a komentátor Hospodářských novin Adam Černý. Obě média patří do vydavatelství vlastněného miliardářem Zdeňkem Bakalou. Jaká to náhoda?
Respektujme informaci z článku Roberta Schustera, který ve fragmentu Česká média v EP uvádí, že 1. června tentýž bod programu projednají europoslanci na plénu. Očekává se úvodní prohlášení Evropské komise, za niž bude mluvit eurokomisař pro migraci, vnitro a občanství Dimitris Avramopoulos. Následně bude probíhat asi hodinová diskuse. Proč tak dlouho, když už je vše dopředu „jasné“? Nájem sálu přece není zadarmo, jak víme z našich parlamentních orgánů.
Příliš mnoho náhod…
Pokud někdo chce manipulovat českými médii a nepřímo, s téměř stoprocentní jistotou, také s politikou vlády Bohuslava Sobotky nemohl zvolit lepší postup. Jistě v tom nelze spatřovat procesy akčních skupin Soros/Jugend. O tom mimo jiné svědčí i editorial z Respektu 17/2017 Erika Taberyho. Název S českou televizí proti žvástu je mimořádně vydařený. Někdo by si mohl myslet, že náš Erik a jeho přátelé nejen žvást (prostřednictvím ČT) mýtí, ale že ho zároveň v několika horizontech připravují. Ale dost domněnek, bylo by to neseriózní, jak mi přes rameno, napovídá autor Němé barikády.
Až večer mi došlo, proč byl Jan Drda tak ochotný mi napovídat… Bojím se, že má strach, že náš Erik bude verbalizovat svá myšlenkové tornáda do story Užvástaná barikáda. Jak jinak než z prostředí pražské kavárny.
Ostatně, ne všichni autoři musí přejímat názor toho druhého. Už to dávno zase není vyspělý diskurs Michela Foucaulta, ale ANO/NE sluníčkářů, Kdo nejde s námi, jde proti nám. Možná nevědomky přeháním, a tak si znovu přečtu box Téma (opět Respekt 17/2017). Právě zde Tomáš Lindner a Tomáš Brolík pod nadpisem Kdo se bojí George Sorose (s. 16-21) ozřejmují vývoj a pohnutky oblíbeného „filantropa“.
S Jirkou z Budapešti bych se rád někdy za příznivých okolností setkal, možná by nevadila ani přítomnost Michaela Ignatieva, prezidenta a rektora Středoevropské univerzity (CEU). Jak ctěný čtenář jistě pochopil, můj článek je napsán s nadsázkou. Mám totiž nabitý diář, že k tomu rozhovoru dost možná ani nedojde!
A ještě něco, kdo si analyticky přečte Česko nemá být na pranýři a spočítá si „pochvaly“ druhu: „Vždycky jsme vnímali Českou republiku tak, že je vstřícná, je nakloněna dialogu a není ve svých stanoviscích tak radikální jako například slovenská vláda premiéra Roberta Fica…“
Je zatím statisticky nezodpovězenou otázkou, kolik lidí z České republiky by rádo vyměnilo Bohuslava Emanuela Sobotku za slovenského premiéra?
Zdroje
Meyrink, G. Bílý dominikán. Odeon. Praha 1992.
Schuster, R. Česko nemá být na pranýři. Lidové noviny 30. 5. 2017, s. 6.
Vačkov, V. Vzdělání se stalo novým zdrojem nerovnosti. Lidové noviny 22. 10. 2016.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
