Že jsou na váze „rovnosti“ výlučně ekonomika a funkční armáda se obvykle nezdůrazňuje, zato politické aspekty každého bezvýznamného summitu EU, kde se do mikrofonů vydávili prominenti EK bývají obklopeni aureolou nových proroctví.     

Kde se doopravdy nacházíme, bylo už mnohokrát popsáno odborníky jako Jan Keller, Markéta Šichtařová, Ilona Švihlíková, Petr Mach i seriózními politology. Jejich  analýzy jsou dobrým vodítkem pro to, abychom nepodléhali emocím, že běžný občan má na něco vliv (vyjma konspiračního pálení sliv).

Kam kráčíme po volbách?

Na to, kam kráčíme po volbách, není jednoduché odpovědět. Ale když se vrátíme do období před volbami do Poslanecké sněmovny ČR, tak můžeme zaznamenat, že z občanského diskursu takzvané otevřené společnosti byla vyloučena určitá témata.

Na to „dojela“ především ČSSD, které nepomohla ani 140letá historie, protože košatý odkaz kaštanu této pozoruhodné politicko-společenské formace byl kontaminován reálnými kroky lidiček jako Bohuslav Sobotka, Milan Chovanec, Lubomír Zaorálek (s jejich poradci) i papírovým tygrem Jaroslavem Foldynou, krajskými bratrstvy apod.
 

Pokud bychom toto neradostné směřování „čelných politiků“ převedli do slovníkového výrazu, tak se jedná jen o dubiosa. K tomu patří i čerstvé reakce na provolání z Lidového domu. Statutární zástupce předsedy Milan Chovanec na bouři nevole jednotlivců, místních organizací i okresních výborů reagoval dopisem, který by se dal ideově nazvat: „Našim věrným a očekávajícím změny“. Jenže tolikrát zklamaní členové a příznivci už tisková imbec/poselství odmítají číst.