Proměňovat stále nové a nové otazníky do „uvěřitelných“ odpovědí pro občany není pro vládu, politické strany, hnutí a mainstream úplně jednoduché. Veřejnoprávní prostor se od Listopadu 1989 proměnil natolik, že i Praha a městské části už těsně spolupracují s oligarchy na infrastruktuře města, příkladem je trasa D pražského metra. Toto a jiné, spolu se zářnými příklady ze zahraničí, lze protlačit do médií. ČT se v tomto směru činí.

„Maličkosti“, třeba že tamní podmínky jsou jiné, nikoho nevzrušují – je třeba uvést „dobré příklady“, co na tom, že jsou postaveny na tekutých píscích. Zastupitelé na všech úrovních se snaží vyšvihnout mezi politickou a podnikatelskou elitu, protože už zítra (nebo za pár hodin) může být pozdě. A na tomto místě bude dobré odmítnout teze nezodpovědných, že orgány činné v trestním řízení jsou penetrovány zevnitř i zvenčí. Demokracii po našem si rozvracet nedáme!

Sociální demokraté tím tvoří, že boří

Očekávaný 39. sjezd ČSSD v Brně (11. až 12. března), vyvolával v denním tisku týdny dopředu vibrující informace, které zajímaly jen nepatrně členskou základnu, zato „nasíraly“ velkou část čtenářů tištěných periodik a diváky ČT. A tak, zatímco redakce bohatly placenou reklamou, odběratelé v předplatném i na stáncích nefalšovaně trpěli. Mít předplatné na periodika je někdy málem tak riskantní jako pořídit si půjčku od nějakého bankovního domu v České republice.  

Krátce zopakujme, co Brněnský summit přinesl, zde bez opakování nadbytečných detailů. Povězme, že Bohuslav Sobotka získal takzvaný silný mandát, kde uvažovaná hranice byla cca 63 procent. Svým nezapomenutelným flopem překonal laťku do mocenské nirvány, což údajně dokázal v dresu pražské sociální demokracie. Za přípravu rozběhového sektoru prý vděčí Březinovi, Dolínkovi a Pochemu.

Diskutéři nebo už zaprodanci a zkrachovanci?

Ačkoli to nikdo neřekne na plná ústa (a to zhusta), tak v podstatě to, co se dělo po dva dny, bylo předjednáno do té míry, že na skutečně věcné rokování by stačily nějaké čtyři hodiny dopoledne (s přestávkami) a pak by opulentní oběd zakončil sjezdové snažení; ostatně účelné jen pro pár desítek vyvolených. A ušetřilo by se i za ubytování. Jako obvykle téměř vše bylo o proklamované jednotě, tedy faktickém nechtění cokoli dynamického podniknout.