Krajně vágních paragrafů máme tolik, že sluníčkáři a soudci kariéristé z vás udělají grilovaný kus masa. Ti první na stránkách tradičních i novodobých médií a komediálními protesty například na Albertově nebo v ulicích, ti druzí v soudní síni s dopady na vaši osobní svobodu a stav peněženky. A ještě k tomu sklidí nekritický obdiv většiny nestátních neziskových organizací (placených z vašich daní) a angažovaných redaktorů, ze kterých (podle mínění jiné části české veřejnosti) stávají konfidenti. Odvolávat se na George Orwella (1984) je ztrátou času a energie.

Lze snad říci i to, že co platí pro člověka v běžném životě, platí i pro úspěšný exportní stát, tedy než přišel washingtonský Listopad 1989 režírovaný navenek Václavem Havlem. Doporučení, právě jemu, by mohlo vypadat třeba takto: Neskákej nikomu do řeči, a nelez každému do p... 

Takže, s ohledem na předchozí období a nyní rok osmiček, si můžeme říci, že Antonín Novotný a Gustáv Husák byli lepšími politiky, než chaotický, návykový, „vysoce morální“ V. H., to „naše“ neónové sluníčko nad Prahou.

Spravedlnost, její mnohé tváře

V Lidovkách vyšel z redaktorských per agentury čtk 11. dubna článek Verdikt po 22 letech: Stehlík poškodil Poldi. Už první odstavec svědčí o „nezaujatosti“ vůči tomuto poldovákovi. Bývalý šéf kladenských hutí Poldi Vladimír Stehlík byl uznán vinným ze způsobení škody nejméně 592 tisíc korun, které ocelárnám vznikly, když neoprávněně nakládal s majetkem firmy. Rozhodl o tom včera pravomocně pražský vrchní soud. Trest mu neuložil, protože na případ dopadla amnestie.

O tom, jak se rozchází litera „práva“ a sociální realita svědčí popisek pod fotem Vladimíra Stehlíka: Poldovácký král. Vladimír Stehlík se coby majitel kladenských hutí těšil popularitě mezi zaměstnanci, kterým vycházel velkoryse vstříc, například poskytováním svačin takřka zdarma. Na snímku z roku 1996 hovoří o plánu rozvoje podniku.