Krajně vágních paragrafů máme tolik, že sluníčkáři a soudci kariéristé z vás udělají grilovaný kus masa. Ti první na stránkách tradičních i novodobých médií a komediálními protesty například na Albertově nebo v ulicích, ti druzí v soudní síni s dopady na vaši osobní svobodu a stav peněženky. A ještě k tomu sklidí nekritický obdiv většiny nestátních neziskových organizací (placených z vašich daní) a angažovaných redaktorů, ze kterých (podle mínění jiné části české veřejnosti) stávají konfidenti. Odvolávat se na George Orwella (1984) je ztrátou času a energie.
Lze snad říci i to, že co platí pro člověka v běžném životě, platí i pro úspěšný exportní stát, tedy než přišel washingtonský Listopad 1989 režírovaný navenek Václavem Havlem. Doporučení, právě jemu, by mohlo vypadat třeba takto: Neskákej nikomu do řeči, a nelez každému do p...
Takže, s ohledem na předchozí období a nyní rok osmiček, si můžeme říci, že Antonín Novotný a Gustáv Husák byli lepšími politiky, než chaotický, návykový, „vysoce morální“ V. H., to „naše“ neónové sluníčko nad Prahou.
Spravedlnost, její mnohé tváře
V Lidovkách vyšel z redaktorských per agentury čtk 11. dubna článek Verdikt po 22 letech: Stehlík poškodil Poldi. Už první odstavec svědčí o „nezaujatosti“ vůči tomuto poldovákovi. Bývalý šéf kladenských hutí Poldi Vladimír Stehlík byl uznán vinným ze způsobení škody nejméně 592 tisíc korun, které ocelárnám vznikly, když neoprávněně nakládal s majetkem firmy. Rozhodl o tom včera pravomocně pražský vrchní soud. Trest mu neuložil, protože na případ dopadla amnestie.
O tom, jak se rozchází litera „práva“ a sociální realita svědčí popisek pod fotem Vladimíra Stehlíka: Poldovácký král. Vladimír Stehlík se coby majitel kladenských hutí těšil popularitě mezi zaměstnanci, kterým vycházel velkoryse vstříc, například poskytováním svačin takřka zdarma. Na snímku z roku 1996 hovoří o plánu rozvoje podniku.
Lze pana Stehlíka i za těchto okolností znemožnit? Jistě, lze dodatečně zjistit, že nutriční hodnota poskytovaných svačin byla na úrovni školní družin pro žáky prvních ročníků. Takže nejen, že nedostačovala potřebám zaměstnanců, ale dokonce ohrožovala bezpečnost práce v rizikových provozech. Paragraf obecného ohrožení přijde doslova sám a nabídne se k užitku.
Komu to připomene Havlem osobně sledované Slušovice, tomu funguje jak paměť, tak intuice. Jeho pozornost přivedla vysoce progresivní podnik k zániku. Lidé ze Slušovic a ze Zlína by mohli vyprávět. Řediteli Františku Čubovi byla tehdy věnována mimořádná péče, v podobě až 30ti hodinových výslechů.
Mohl by to být námět pro maturitní práce některých angažovaných středoškoláků a seminární práce pražských, brněnských či olomouckých vysokoškoláků, dost možná i diplomky. Vše jen odvisí od morálních kvalit jejich rektorů a vedoucích fakult. Případně zde působících politologů, kterých je na trhu práce opravdu NAD/dostatek.
O bucharech v Poldi Kladno
Do detailů, co se týká minulosti a současnosti Poldi Kladno, jde redaktor deníku Právo Jindřich Ginter, na úvodní stránce z 11. dubna.
Magický je už první a druhý odstavec: „Stehlíku vrať se“, nastříkal kdosi němý výkřik na betonový plot zkrachovalých hutí Poldi Kladno, v nichž se prohání vítr a z dříve honosné vstupní budovy se loupe omítka.
A dále: Osud obřího areálu kdysi celosvětově slavných kladenských oceláren založených v roce 1889 podnikatelem Karlem Wittgensteinem ale není zase až tak bezútěšný, jak se její na pozadí čtvrteční dražby hlavní části bývalého Stehlíkova podniku (…) Procházíme kolem zaprášené neobsazené v jednom ze sektorů. Uvnitř je ještě starý magnetofon s kazetou z 80. let. Kolem nás dovnitř svižně projíždějí kamióny z Česka a Polska, míjejí nás tu a tam dělníci.
Reportážní zkratky Jindřicha Gintera mají šmrnc. Dalo by říci, že píše s citem pro jemnosti, které mají hodnotu situačních markerů.
Mizející těžký průmysl Ostravska
V historickém exkursu můžeme zajít ještě dál. Třeba k roku 1828, kdy vznikly – návazně na centrální Moravskou Ostravu – Vítkovické železárny (pod jiným názvem). V jakém stavu jsou dnes, to by nám mohl sdělit flexibilní primátor statutárního města Ostravy Tomáš Macura. Nicméně nedávné transparenty v ostravských ulicích jako „Druhá Světlíkova zrada“, nevěstí nic dobrého. Optimismus je tu na příděl.
Naštěstí má ale Ostrava rozvojové projekty, které stále vylepšuje. V novinách Naše město náměstek primátora Zbyněk Pražák říká: Chceme, aby se Ostrava stala festivalovým městem. Atmosféra v Dolní oblasti Vítkovic je vždycky úžasná.
Nevím, zda je to adekvátní náhrada za zavřené hutní a strojírenské provozy, koksovny, Moravské chemické závody v Hrušově, galvanovny a zejména šachty? Obyvatel Ostravy ze střední a starší generace by si položil otázku: Sranduje nebo co? A klubový moderátor by ze scény položil kategorizující otázku: Proč reaguje Pražák jako Pražák? Ano, Ostrava je zapomenutá štace, ba i lišky z blízkého Rychvaldu už nedávají „Dobrou noc“.
Generace mezi 20 až 35 lety to řeší odchodem do jiných částí republiky, nejčastěji do Prahy nebo do zahraničí. Politikové taková negativní sdělení podložená statistikou už řadu let zlehčují nebo uvádějí, že je to přirozený proces.
Na obzoru pracovního trhu se objevují další mračna v podobě nevyjasněné budoucnosti Nové hutě KG Ostrava-Kunčice n. p., soudobě Arcelor Mittal. Dříve to byl hutní kolos s uzavřenou výrobou, ke kterému patřil i Jökl Karviná (tenkostěnné profily) a Zábřeh na Moravě. Počet zaměstnanců byl okolo 24 tisíc, dnes okolo sedmi. Pracovaly tu i celé rodiny a považovaly si toho, no holt stavba mládeže se nám nějak vylidnila. Detail může opatřit Vladimír Dlouhý (scout Goldman Sachs), který chtěl Huť prodat za jednu korunu, škoda, že jsem nebyl osobně přítomen jeho lukrativní nabídce.
Abych čtenáři nedlužil. Zkrácená věštba Svatoplukova
Libuše vyslala komonstvo pro Svatopluka z rodu Stadiců. Ti dojeli k oráči v lýkových střevících. I pravili vyslanci asi toto: „Muži blažený, kníže nám bohy souzený, buď zdráv a vítej…“
Žel, že jste tak ráno přišli. Kdybych mohl tuto roli doorati, byla by po všechny časy hojnost chleba. Ale, že jste si pospíšili a mně mé dílo přerušili, vězte, že bude v zemi často bývati hlad.
Pak se ho poslové ptali, proč ne na mezi, ale na železe (pluhu) jí?
Proto jím na železném stole… železo u vážnosti mějte! Jím v čas pokoje role orejte, v čas zlý se jím proti nepříteli chraňte! Dokud Čechové budou míti takový stůl nepřátele své přemohou. Když pak cizozemci ten stůl jim odejmou, Čechové pozbudou své svobody!
Někomu se může zdát vše zmíněné tak nějak pošlé časem, naopak věštba našeho knížete nabírá na obrátkách. Ztrácíme ocelářské kapacity ve prospěch zakládajících členů EU. Činíme tím radost Německu, Belgii, Itálii a dalším dlouhoprstým přátelům. Ale co, třeba se premiérovi Andreji Babišovi ozve telefon s poděkováním, podobně jako nedávno ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi.
Jak se zdá, tak o naší svobodě nepochybují jen králičí sovy v Argentině. Ty nyní, a nadlouho, budou zastupovat světovou veřejnost.
Použité zdroje
Alois Jirásek Staré pověsti české. Ilustroval Jiří Trnka. Vydal ODEON nakladatelství krásné literatury a umění, n. p. Praha 1985.
NAŠE MĚSTO – měsíčník. Vydavatel: primus media s. r. o. Březen – Duben 2018, číslo 3, ročník 3.
Český denní tisk.
František Kuba
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
