Když šlo ovšem o něco podstatného (posuďte sami s jakými důsledky), našel si čas i na hlasování jak v senátu, tak v poslanecké sněmovně. Jako senátor stihl hlasovat například pro Lisabonskou smlouvu, nebo zákon o podpoře obnovitelné energie, zatímco v senátu chyběl vždy, když se hlasovalo o čemkoli, co bylo navrženo proti legálnosti KSČM. Jako poslanec zvládl zvednout ruku pro církevní restituce, odklonění peněz v rámci tzv. důchodové reformy do soukromých fondů, zvýšení daní, nebo pro Rozhodnutí Evropské rady – změnu čl. 136 Sml. o fungování EU, tedy pro tzv. trvalý záchranný mechanismus eurozóny (ESM).

Popojděme o kousek dál, ať nejsme jen u hlasování pro ztrátu naší suverenity, nebo pro náklady současné i příštích generací na enviromentalistické šílenství.