Poslední dobou přicházejí nejen v Evropě stále častější úvahy nad potřebou stavby plotů a zdí před nelegálními imigranty. Některá rozhodnutí o jejich výstavbě, k nechuti sociálních inženýrů v Bruselu, už padla. No konečně. Vítám, že se lidé vrací k tisíciletým přirozeným tradicím. Mrzí mě, že se vrací na základě předchozích důsledků chybných multikulturalistických politických rozhodnutí, nicméně alespoň něco. Tisíce let byly valy, hradby, ploty a zdi přirozenou součástí životů lidí na planetě. Vymezovaly prostor, dávaly jasně najevo co je čí, a že vstupem do prostoru, pokud nechci škodit a jsem vpuštěn, musím respektovat pravidla hry uvnitř. Bezvýhradně. Poruším-li je, skončím za plotem. Budu-li ho chtít nedovoleně přelézt, v lepším případě dostanu jen přes záda.

Život a zejména pak základní pravidla přežití silnějšího, trénovaného a připraveného jsou nakonec v podstatě jednoduchá a ani desítky let trvající snaha sociálních inženýrů na nich, když dojde na lámání chleba, nic nezměnila. Součástí technických prvků pro jistou míru bezpečného života, kromě osobní připravenosti a primární odhodlanosti nesklonit hlavu, jsou vchodové dveře doma. V některých případech dokonce nejen dveře vchodové, ale i dveře uvnitř bytu či domu. Nejsou tam jen proto, aby nám dovnitř nefoukal vítr a nenatekla voda, když prší. Používáme je primárně z důvodu našeho bezpečí.