Princip oprávněného očekávání a předvídatelnosti práva jsou součástí tzv. „právní jistoty“, tedy základem právního státu. Jelikož jdou daně založeny na právu, logicky by člověk očekával, že i jejich druh, počet a výše budou předvídatelné. Pokud by tomu tak v oblasti práva a daní nebylo, pak by právní stát neměl základy, na kterých by stavěl.
O předvídatelnosti práva si při jeho změnách z roku na rok můžeme nechat jen zdát a bylo toho napsáno už mnoho. Lidmi zvolení politici jeden rok na základě jimi schváleného práva podporují našimi penězi různorodé ismy, aby je za rok dostihly důsledky chybných rozhodnutí, za která nikdo z nich nenese osobní odpovědnost, neboť jde o rozhodnutí politická a u těch v současné podobě demokracie je osobní odpovědnost zapovězena. Druhý rok přijdou na to, že předchozí na právu založené opatření nepřineslo kýžený efekt, a tak ho změní. Díky této u nás již téměř programové nepředvídatelnosti a nejistotě následují arbitráže, ve kterých jsme co do počtu na hlavu na prvním místě na světě.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: František Matějka