Prezidentské volby máme za sebou, většinou hlasů vyhrál Zeman a minimálně někteří z "pražské kavárny" už zase začínají kvičet jak podřezávané podsvinče. Pamatuji si to z domácích zabijaček, to kvičení bylo většině lidí nepříjemné, ale všichni věděli, že to za chvilku skončí. Jenže toto kvičení bude trvat zase dalších pět let. A to je nervy drásající. Miloš Zeman vyhrál sice ve volbách demokratických, ale v situaci, kdy většinu "veřejného prostoru" si pro sebe zabrali jeho odpůrci. Většina novinářů a medií, řada politiků, umělců, dokonce i sportovců se angažovala proti němu. Byla snaha přesvědčit lidi, že Zemana volí hlavně lidé s nižším vzděláním, z vesnice, nepřímo řečeno tedy jen "burani". Tím chtěli podvědomě odradit mnohé od této volby, protože kdo se sám dobrovolně přiřadí do této kategorie? Přes všechnu tuto masáž posledních let, měsíců i dní dopadly volby tímto výsledkem. Zeman vyhrál sice o tři a půl procenta, ale při vyváženosti veřejného prostoru by to mohlo být klidně i procent dvacet. Přesto ale je u nás pořád řada lidí, kteří se s výsledkem nechtějí spokojit. Opět se šikují a hystericky povykují. Demokracie, kterou se tak rádi ohánějí je jim prostě odporná.

Přiznám se, že sám mám vůči Miloši Zemanovi řadu vážných výhrad, ale volil jsem jeho, i když s určitým sebezapřením. Pracuji v inženýrské firmě a s některými kolegy jsme samozřejmě volby probírali. Ač jsou to vzděláním vysokoškoláci technického zaměření, věkově na rozdíl ode mne spíše mladší, kolem třiceti, čtyřiceti, většina z nich byla také pro Zemana, byť s výhradami. To členění voličů je tedy minimálně částečně vymyšlené a účelové. Stejně tak je účelová i řada tvrzení o Miloši Zemanovi. Když se snaží o orientaci všemi směry, vytvoření určité protiváhy jednostrannému zaměření se na eurobyrokraty, je to tažení na východ. Pokud hájí české národní zájmy je to xenofobie. Novináři a další mluví o rozdělování společnosti, ale tuto společnost právě svými hysterickými výkřiky rozdělují především oni sami. Celá společnost nebude nikdy zcela jednotná. Vždy v ní existují různé skupiny, které mají svoje specifické zájmy, nenajdou se dva lidé se zcela totožnými názory. Bylo by třeba podporovat aktivitu lidí, aby se více orientovali v situaci a vyjadřovali, ale ne takovým způsobem, jak to dělá cwlá řada novinářů, neziskovek a dalších. Bohužel pasivita mnoha lidí je veliká, ale určitou část viny na tom nese právě tato situace. Mnohým se zdá, že názory většiny stejně nakonec nejsou respektovány a křiklouni se více prosadí. A ne každý má žaludek na to, aby se angažoval v takto zjitřené atmosféře.