Je malá pravděpodobnost, že bych Babišovi křivdil, proto veden pudem sebezáchovy věřím Einsteinovi, který už ve třicátých letech minulého století, v době první velké světové ekonomické krize, tvrdil:

Ze dvou továrníků vyrábějících totéž zboží je tedy za podmínek jinak stejných schopen produkovat levnější zboží ten z nich, který zaměstnává méně dělníků, to jest nutí jednotlivého dělníka pracovat tak dlouho a tak intenzívně, kolik vůbec dovoluje přirozené ustrojení člověka. Z toho ovšem nutně vyplývá, že při dnešním stupni vývoje pracovních postupů najde uplatnění jenom část pracovních sil. Tato část se nerozumně přetěžuje, a zbytek je z výrobního procesu automaticky vyřazen.Zásadní nešvar vidím v tom, že se téměř neomezená svoboda na trhu pracovních sil snoubí s neuvěřitelnými pokroky ve výrobních technologiích. Aby se vyrobilo všechno, co je nezbytné pro dnešní potřeby, na to stačí daleko méně pracovních sil, než kolik jich je k dispozici. Z toho povstává nezaměstnanost a nezdravá konkurence mezi námezdními pracovníky, a tyto dva jevy vedou k poklesu koupěschopnosti a tím k neúnosnému útlumu veškerého hospodářského koloběhu.