Senátor Doubrava(Severočeši.cz) se ohání slovem úcta ač to vypadá, že ani neví, jaký je jeho pravý význam. Dovolím si proto v zájmu jeho poučení předložit, jak význam slova "úcta" vnímají moudré hlavy.

Úcta (od „ctíti“) znamená trvalý vztah ocenění druhého, který se projevuje dobrovolným sebeomezením v jednání vůči němu, zejména ohleduplností, zdvořilostí, podporou a případně i dary. Na rozdíl od soutěživého sebeprosazování, které zdůrazňuje vlastní kvality a možnosti, vztah úcty vyzvedá kvality druhého, kterého si váží. Klasickým výrazem úcty je například dávání přednosti („až po vás“), úklona, pozvání k jídlu nebo obdarování, tradiční povinnost úcty k hostům se vyjadřuje v pohostinnosti. Podobný význam má slovo respekt, protikladem úcty je pohrdání, drzost, bezohlednost, ponižování. I když například podřízenost vyjadřují i některá společensky žijící zvířata, úcta je vztah čistě lidský. Může se projevovat vůči druhým lidem, zejména rodičům a starším, vůči institucím a symbolům, nebo v náboženské oblasti vůči Bohu. Občanskou úctu vůči sobě rovným vyjadřuje slovo respekt.

Pokud si tento text lidé s myšlením senátora Doubravy pozorně přečtou, pak jistě nepřehlédnou, že úcta není v pravém slova smyslu slov úctou, pokud není realizována na principu dobrovolnosti a už vůbec se neprojevuje povinným souhlasem. Ergo kladívko, slušně vyslovený občanský názor Věry Čáslavské může za projev neúcty považovat jen člověk s totalitním myšlením.

Nikdy by mne, pokud si vypůjčím slova pana senátora, nenapadlo, že se v naší zemi najdou ubožáci se sklonem k pohrdání, k drzosti a k bezohlednosti vůči lidem, kteří mají odlišný názor. To, že se senátor Doubrava vůči názoru Věry Čáslavské vymezil je v pořádku. Nechci měřit dvojím metrem. Moji snahou je upozornit na skutečnost, že když k sobě začnou sedat vrány, které se hledají a začnou se ohánět slovem úcta, ačkoliv jim jde jen o to, aby bylo po jejich, a mi to povolíme, pak se s demokracií můžeme rozloučit.

Mám nutkavý pocit, že nám senátor Doubrava, jako bývalý dlouholetý člen KSČ A KSČM, skrze kritiku paní Čáslavské vzkazuje, že i úcta k demokraticky zvoleným "potentátům" musí být praktikována na principu demokratické centralismu. Lidově řečeno - co si myslí pán, musí si myslet i kmán.