Přehlédnout tento rozdíl může jen člověk konající ve zlém úmyslu a nebo člověk jehož IQ mu znemožňuje rozeznat rozdíl mezi slovem Praha a aha. Přitom náš právní řád dává obžalovaným právo na společenskou, ale i peněžní záruku, což znamená, že šlo ze strany poslance Šlégra o legitimní právní akt, stejně jako je legitimní institut presidentské milosti, u které se v pár větách, podle mne po pochopení mého údivu velmi důležitých, zastavím.

Kdyby by doktor Rath miláčkem štěstěny, přesněji řečeno, presidenta Klause, tak by skončil jako podnikatel a sponzor ODS Zdeněk Kratochvíl, stíhaný k vůli podezřelým obchodům s akciemi, úplatná inspektorka cizinecké policie v Karlových Varech Radka Kadlecová, spolupracovníci zavražděného podnikatele Mrázka Karel Steiniger, Miroslava Pragerová, Jarmila Morávková a Jan Kondler, kteří se dopustili daňových a úvěrových podvodů, podnikatel Jiří Kotík, čtyřikrát soudem na deset roků odsouzený za půlmiliardový podvod, nebo za podplácení a zpronevěru odsouzená ex ředitelka Metropolitní univerzity Praha Anna Benešová. A co že by se mu stalo?

Nic menšího než, že by díky Klausově milosti, který si i po těchto, byť legálních, "monarchistických úletech", ne nepodobných právu první noci, chodí po světě nafoukaný jako páv, byl na svobodě. Poslanec Šlégr narozdíl od Klause ani nenaznačil, že je D. Rath nevinný, pouze společenskou zárukou vyjádřil přesvědčení, že čekáním na svobodě D.Rath neovlivní vynesení spravedlivého trestu. Na závěr podotýkám, že Klausovým neviňátkům, potažmo jejich dětem, ani náznakem nehodila justice klacek pod nohy v podobě 14 milionové kauce. A to i přesto, že je D. Rath v rozsahu nominálního obvinění proti mnohým z výše jmenovaných učiněný troškař. Tím ho neomlouvám, pouze to konstatuji.