Odboráře Zavadila znám osobně. Před řadou roků jsem ho, když byl ještě místopředsedou ČMKOS, pozval na diskusi se členy odborové organizace, kterou jsem vedl. Jedním slovem řečeno, nenadchnul je. Spíše ho vnímali jako ulamovače hrotů odborářské nespokojenosti. Bohužel jsem se s touto, pro odboráře nepřípustnou, vlastností , za dobu svého členství v odborech setkával a setkávám u výše postavených odborářů poměrně běžně. Jednak na celozávodní úrovni, ale i na úrovni mého odborového svazu (konkrétní být nemohu, neboť bych se mohl dostat do rozporu s etickým kodexem mého zaměstnavatele). Jak jeho tehdejší předsedkyně, tak jeho současný předseda jsou pro řadové odboráře neviditelní a funkce svazu v podstatě spočívá v organizování rekreačních aktivit. Může se mi někdo divit, že mi doslova vzteky naskakuje husí kůže, když s kolegyněmi a kolegy odboráři dostáváme v čase, kdy máme bohužel jistotu, že v krátkém časovém horizontu přijdeme díky hromadnému propouštění o práci, nabídky na rekreační pobyty, nebo žádost o schválení navýšení částek na chod odborů? Samostatnou kapitolou je pro mne bývalý předseda ČMKOS Štěch.