Jako důkaz si dovolím předložit vzorek ze shluku Pajonkových myšlenek:

"Co podle mě potřebují rodiny daleko více? Potřebují jistotu, že bude poptávka po práci. Potřebují, aby firmy soutěžily o kvalitní zaměstnance, dávaly zakázky živnostníkům. Potřebují vědět, že ti, co chtějí pracovat a pracují, se budou mít dobře. Pak mohou mít více dětí, protože budou vědět, že se o ně dokáží dobře postarat. Jak toho ale dosáhnout? Zjednodušme život živnostníkům a malým firmám. Najmout a propustit musí být snadné. Extrémně snadné. Umožněme lidem uzavírat svobodné pracovní smlouvy. Zrušme stovky zbytečných regulací a s nimi i úřední místa, která nutně tyto regulace a omezení kontrolují. Zbytečně. Bohatství nevzniká na úřadě a slevou na dani, ale umem a prací."

V myšlenkách pana Pajonka se nepřehlédnutelně skrývá lacině ideologická selekce, neboť jistotu poptávky po práci, ač objevuje již objevené, neboť za socializmu, který nemusí, byla dokonce garantována zákonem, podle něho musí mít jen rodiny živnostníků a majitelů firem. Rodiny zaměstnanců v závislé pracovní činnosti (tedy i úředníků) jí mít evidentně nesmí, neboť jestli může mít něco na pocit nejistoty rodin velký vliv, pak to jsou pracovně-právní vztahy z dob feudalismu a raného kapitalizmu, kdy najmout lidi a propustit je bylo mimořádně snadné. Dokonce extrémně snadné, jak si tato, podle sociologa Petra Hampla, naděje české pravice (Pajonok by měl také vysvětlit, jak by se stát měl chovat k lidem, kteří pracovat chtějí? Tedy k drtivé většině nezaměstnaných.) přeje.