V tomto novém etickém vesmíru už není podstatou konkurenčního soupeření kvalita a zdravá soutěživost, nýbrž systematické ponižování a očerňování druhých: nikomu dnes už nepřijde zatěžko dosáhnout cíle pomluvami a nevděkem. A to až do té míry, že tento pomlouvačný postoj, cynický nevděk vůči těm, kterým se cítíme zavázáni, se už neomezuje jen na jedince, ale rozšířil svou působnost i na věci a konečně i na samotná slova, jež slouží k jejich popisu. Nechci tvrdit, že slova musejí být nutně bez viny, než je ale odsoudíme, žádám pro ně spravedlivý proces.
Vezměme si případ pojmu „terorismus", který mimochodem vymysleli Francouzi v roce 1793. Pokud se nad ním v dnešní době zamyslíme bez předsudků, musíme si přiznat nepopiratelný paradox: všichni ti, kdo mají z terorismu prospěch, ho dnes a denně kritizují, a to mnohem tvrději než ti, kteří jím trpí. A ještě usilovněji na něj žehrají ti, kdo si ho objednávají, kdo z něj profitují, řídí ho a vnucují celým národům. Nutno podotknout, že tak činí skutečně neprávem, protože právě díky terorismu dnes tito demiurgové ovládají svět, vštěpují mu vlastní pravidla, mučí, popravují, bohatnou a prosperují, přičemž si uzurpují neomezenou libovůli, které by si bez terorismu nikdy nemohli dopřát.
Při troše nestrannosti a nezaujatosti si musíme všimnout, že slabý francouzský prezident by si bez operace Charlie Hebdo a bez 13. listopadu rozhodně nemohl dovolit ve Francii zavést všechna ta protiústavní a protiprávní opatření, která přijal – opatření, která se zavádějí těžko, ale ti, jimž François Hollande podléhá, na nich trvají. Díky tomu může tahle možná nejslabší a nejneoblíbenější vláda, jakou Francie kdy měla, v zahraničí beztrestně rozpoutávat války a provádět státní převraty a ve vlastní zemi zavádět výjimečný stav – tedy pozastavovat občanské svobody, což je tajným snem většiny světových vlád.
Nelze nevidět, že francouzský prezident i ti, kterým musí skládat účty, terorismu vděčí za mnohé, a přitom jej bez ustání pomlouvají, jako by byl kořenem všeho zla; přitom právě terorismus je zdrojem vší jejich nadbytečné, neobvyklé moci, kterou si osobují a bez jakékoliv opozice využívají proti společnosti.
Je tedy šokující sledovat, jak se nevděk odvážně mění v čiré pokrytectví, a to se proměňuje v zákonnou moc.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV