Na probuzení se z utopického snu o multikulturním světě, zejména Evropě, už je zřejmě pozdě. Unavené a vyčerpané Evropě byla v rámci zvrácené představy o humanitě a solidaritě vnucena role nevidomého a neslyšícího trouby bez sebereflexe. Z Evropy se stal až příliš hodný trouba, který si nedokáže spočítat, že jedna a jedna jsou dvě.

Francie byla letos v lednu v redakci Charlie Hebdo napomenuta ukázkou toho, jak by to mohlo na jejím území v budoucnu vypadat. K včerejším útokům se již přihlásil Islámský stát, což jistě nebylo pro mnohé z nás velkým překvapením. Pokud se svět již během nočních a ranních hodin prostřednictvím médií dovídal, že došlo na několika místech Paříže ke koordinovaným útokům, při nichž byli chladnokrevně vražděni civilní občané, agentura Reuters krátce po útocích citovala bezpečnostní zdroje, podle nichž za útoky stáli islamističtí ozbrojenci a někteří přeživší svědkové se nechali slyšet, že při střelbách slyšeli volání "Allahu Akbar", dalo se s velkou pravděpodobností předpokládat, kdo bude mít tyto masakry na svědomí.

Páteční útoky nejsou pominutí smyslů frustrovaného jedince, jak tomu bylo v Uherském Brodě či v Norsku. Tohle není několik jednotlivců, kteří (jak by jistě mnozí multikulturalisté podotkli) se nesmějí spojovat s jejich příslušností ke kultuře, náboženství apod. Tohle prostě byly předem dokonale připravené, propracované a koordinované teroristické útoky. Útoky proti Evropě a proti jejím hodnotám. Zrůdné teroristické útoky proti jiné kultuře. Pokud k těmto masakrům někdo zaujme postoj, že se jednalo o útoky pár jedinců, které nyní extremistické spolky a xenofobně ladění lidé využijí pro svoje zviditelní a rozdmýchávání nenávisti mezi lidmi, tak nebude mít pravdu.