„Když jsem byl nedávno ve Frankfurtu nad Mohanem a viděl jsem navečer jet domů zástupy mladých mužů z bank a koncernů a viděl jsem jejich napjaté a nervózní obličeje, v nichž se odrážela úzkost o jejich budoucí kariéru, řekl jsem si: tak tito hoši dnes večer nebo v noci rozmnožovat německý národ jistě nebudou,“ napsal Rudolf Kučera ve velmi zajímavém komentáři, kde se zamýšlí nad příčinami vymírání evropských starousedlíků. Celý článek je možné přečíst zde.

Moje psaní do Frankfurtu

Domnívám se, že k výchově dětí není potřeba žádný luxus, ale nutná je hlavně dostatečná jistota zaměstnání, aby se z celé rodiny nestali bezdomovci. Řemeslo a drobné soukromé podnikání vůbec má velmi špatnou životní perspektivu, protože vše nasvědčuje tomu, že státní byrokracie bude házet živnostem a stavebnictví stále více klacků pod nohy. Z platu z korporátní montovny se zase nedá uživit rodina, ale nanejvýš za něj může přežívat single ve zděděném bydlení. Jedinou zbývající možností je tedy vysokoškolská a poté korporátní kariéra. V mezinárodních koncernech je ovšem nesmírný přetlak uchazečů, takže takový pracovník má na výběr jen jednu ze dvou možností: Buď napře všechny psychické síly na kariéru v příslušné společnosti a pak už nebude mít sílu na rodinu, anebo přijde o práci a stane se bezdomovcem. Zbylý prostor mezi těmito dvěma eventualitami se v souvislosti s globalizací stále zužuje. Pokud ovšem někdo zvládne korporátní kariéru a ještě i výchovu a investice do vzdělání dětí, tak k tomu potřebuje výrazně nadprůměrně výkonný mozek a morální sílu osobnosti, čímž většina lidí nedisponuje.