Abychom měli stále na paměti, jak hluboko jsme klesli, v metru zněl celý den kolovrátek o tom, že máme to štěstí být v útočném agresivním paktu NATO. A nepřišli zkrátka ani hluší (a další se sluchátky na uších). Pro ty bylo třeba vyzdobit pražské tramvaje vlaječkami NATO, aby nikdo nezůstal na pochybách.

Slavit desetitisíce, v lepším případě jen zabitých civilních obyvatel, dětí a žen, jako výsledek „obranné“ činnosti tohoto paktu, je vizitkou hlubokého morálního a lidského úpadku našich některých pražských představitelů, pokud použijeme velmi diplomatické vyjádření.