Československé státní normy (ČSN) předepisovaly co a v jakém množství se do uzenin dávat může a co naopak obsahovat nesmí. Každý salám měl v rámci řady ČSN 5772 vlastní jakostní normu. Stejně tak bylo v normách ČSN předepsáno co a v jakém množství má být obsaženo v pečivu a ostatních potravinách. Normy obsahovaly z bezpečnostních důvodů i výčet látek, které v jídle být nesmí. Po podpisu Asociační dohody mezi ČSFR a Evropským společenstvím v roce 1991 byly normy ČSN na uzeniny zrušeny. U ostatních norem ČSN pro potraviny byla zrušena jejich závaznost. Podle Bruselu představovaly narušení volného trhu.

Od té doby je možné k nám dovážet a našim občanům v supermarketech prodávat jako „potraviny“ i věci, které by měly být označeny spíše jako „biologický odpad“. Slavné „bezmasé špekáčky“ vyráběné v koncernu Agrofert, které po nedávném skandálu vyřadil z nabídky řetězec supermarketů Globus, jsou jen vrcholkem ledovce. Sdružení na ochranu spotřebitele společně s časopisem dTest v minulosti odhalilo řadu podvodných praktik obchodních řetězců a firem, které se označují za potravinářské. K nejznámějším patří odhalení „recyklace chleba“. Na základě dohody obchodních řetězců a obřích pekáren, mezi nimiž byly i ty z Agrofertu, byl neprodaný starý tvrdý chleba vracen do pekáren, rozemlet a znovu přidán do těsta. Při laboratorních měřeních bylo zjištěno, že chléb vyrobený recyklací obsahuje plísně a toxiny, které jsou zdraví nebezpečné. Nikdo však nebyl potrestán. Podle státního zastupitelství nedošlo k porušení zákona. Norma ČSN 561001, která takové pro strávníky nebezpečné praktiky zakazovala již tou dobou nebyla závazná. Stejně jako u většiny potravinářských norem byla její závaznost zrušena v roce 2001. Od té doby má charakter volně šířitelného receptu, podle něhož může kdokoli péct chleba. Žádný pekař však není povinen se jím řídit. V důsledku zrušení závaznosti normy ČSN, která stanovila složení pečiva, výrobce ani prodejce neporušil žádný závazný předpis. A tudíž nemohl být potrestán. Ve středověku by za takový čin byl pekař máchán v koši ve Vltavě.

Zrušení norem ČSN, které upravovaly složení uzenin si na československé vládě v roce 1991 vynutilo Evropské společenství, což byl předchůdce dnešní EU. Ostatní normy ČSN pro potraviny byly prohlášeny za nezávazné v letech 1993 až 2001 v rámci přípravy na vstup ČR do EU. Jako oficiální důvod bylo uvedeno, že národní normy odporují principů volného trhu, respektive společného trhu ES/EU. Brusel tehdy argumentoval tím, že francouzští a němečtí výrobci, kteří chtějí na náš trh dovážet potraviny přece nemohou být nuceni dodržovat normy platné jen v malém Československu nebo ještě menší České republice. To je podle Evropské komise v rozporu s principy budování společného evropského trhu.

Evropský výbor pro normalizaci CEN

Princip volného trhu se v rámci Evropských společenství prosadil až v druhé polovině 80. let minulého století. Budování společného trhu je součástí evropské integrace od jejích počátků. V rámci smlouvy o Evropském společenství uhlí a oceli z roku 1951, která byla prvním předchůdcem dnešní EU, byl zřízen společný trh s těmito komoditami pro Francii, Německo, Belgii, Holandsko, Lucembursko a Itálii. K volnému trhu však tehdejší projekt měl velmi daleko. Jeho základem bylo společné plánování a řízení výroby i prodeje. Podobné to bylo i se spolkem Euroatom v jehož rámci západoevropské země spolupracovaly na jaderné energetice.

Rozšiřování společného trhu i na další průmyslové výrobky bylo zahájeno v roce 1957, kdy se organizace přejmenovala na Evropské hospodářské společenství (EHS). Zde je nutné připomenout, že EHS tehdy tvořilo pouze 6 států. Část západoevropských zemí jako Velká Británie, Švédsko, Norsko, Dánsko, Portugalsko nebo Rakousko a Švýcarsko bylo sdruženo v organizaci Evropská zóna volného obchodu (EFTA). Východoevropské země měly svoji vlastní ekonomickou organizaci s názvem Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP).