Přeměna prastarého křesťanského chrámu na mešitu je ale jen vrcholek ledovce, něco, co konečně praštilo do očí i mnohé obhájce Turecka coby „výspy Západu proti barbarskému Rusku“. Ti ovšem nyní mlčí, a mlčí z dobrých důvodů. Co by měli také říkat, když ve stejný den, v jakém prezident Recep Erdogan podepsal zákon, kterým „zahájil tažení, které bude končit osvobozením mešity Al Aksá v Jeruzalémě“, zvýšili dodávky evropských peněz do Turecka? Tedy peněz všech evropských daňových poplatníků. To Evropa „vykrmuje“ Erdogana a jeho mocenské choutky „od Vídně po Kavkaz“, v naději, že nejdříve půjde na ten Kavkaz…

Web The Jerusalem Institute for Strategy and Security si všímá bezprostředního ohrožení: „Od severozápadního Iráku po Tripolis na africkém pobřeží Libye si Turecko protahuje svaly - bez sebemenší stopy údajně „prozápadní“ a „pro NATO“ orientace, kterou západní turečtí apologeti tak rádi připomínají.“

A článek s názvem „Erdogan’s Arc of Destabilization“ pokračuje: