Rozhodně není pravda to, co napsal pan Letko, že „tančí celý sociálně demokratický sál“. Nebudu podrobně popisovat sjezd, omezím se na několik obecných vysvětlivek jevů, které jsem možná v důsledku dlouhého pozorování pochopil.

Ne, žádné projevy radosti nebylo lze pozorovat. Pan Letko má ovšem pravdu, že divák při televizním pohledu na sjezd musel prožívat nudu. Prožívali ji i delegáti.

Devadesát procent z nich byli rovněž jen diváci. Vše bylo dlouho dopředu na nejvyšší úrovni dohodnuto.

Kandidáti schválení a doporučení předsedou byli zvoleni s výraznou převahou. Před samotným hlasováním bylo vidět shluky delegátů, které s shromáždily, aby se znovu a naposledy dozvěděly „koho volíme“. Shluků bylo méně a byly mnohem větší než na předchozích sjezdech. Proto samotné volby nebyly dramatem, neboť naopak dramaticky ubylo delegátů, které nezajímalo „koho volíme“ a používali vlastní hlavu. Tu dnes nepotřebují a mnozí nepoužívají. Jsou pečlivěji vybíráni podle neomylné schopnosti souhlasit.

Jestliže nedoporučený Jeroným Tejc získal ve volbě prvního místopředsedy asi třetinu hlasů, vzbuzoval tento výsledek lehký údiv, že tak mnoho. Zcela převládl názor, že vyšší funkcionář přece má právo si vybrat, „s kým chce spolupracovat“. Z toho důvodu se od člena strany a delegáta očekává, že bude rozhodnutí vyššího funkcionáře respektovat.