No, je to jako ve vtipu o pánovi, který dostal anonymní dopis popisující, s kým a kde je mu manželka nevěrná. Vypravil se tam a opravdu, manželka přišla do popisovaného domu a za chvíli už ji viděl za oknem s oním pánem. Jenže pak se tam zhaslo a tak dál trpěl nejistotou. Tím zhasnutím je v našem případě „dohoda nevyzrazení příslušných dat získaných během vyšetřování příčin havárie malajského linkového letadla MH17 podepsaná 8. srpna mezi Ukrajinou, Holandskem, Belgií a Austrálií“ Bylo to potvrzeno na briefingu v Kyjevě pod záštitou kanceláře generálního prokurátora Jurije Bojčenka. Jeho slovy výsledky vyšetřování budou jednou vydány až úplně, a to pouze, když o tom bude dosaženo konsensu všech stran, které podepsaly tuto dohodu.

V civilizovaných podmínkách vyšetřují kriminální případy politicky nezávislí policejní vyšetřovatelé a soudy. To platí pro menší a politicky málo relevantní zločiny. V případě největších zločinů (a ty bývají politicky motivovány) je tomu právně naopak. Tam je předem znám výsledek a průběh vyšetřování a posuzovaná či z posouzení vyloučená fakta jsou utajena. Organizátoři takových „vyšetřování“ se předem přiznávají k úmyslu spáchat zločin a snaze vyhnout se vyšetřování a trestu za maření skutečného vyšetřování zločinu. Pro posouzení některých věcí se soud neobejde bez odborníků, obvykle soudních znalců. Soudní znalec stejně jako soudce musí oznámit možný střet zájmu a případně sdělit, že by mohl být vnímán jako osoba podjatá.

Vyšetřování organizované politiky dává jistotu, že bude vedeno osobami podjatými tak, aby bylo možno dosáhnout pro ně žádoucího výsledku vyšetřování. To je ovšem darebáctví, nechceme-li použít přímo slova „zločin“. Utajení výsledku vyšetřování před veřejností znamená, že „žádoucí výsledek“ je natolik pochybný protože je v rozporu se známými fakty, že ho nelze zveřejnit. Úlohou veřejnosti „po zhasnutí“ má být uvažovat podobně jako onen hloupý pán z vtipu. Pro inteligentního člověka je samo utajení důkazem, že se fakta darebákům nehodí. Zde ovšem fakta, která již pronikla na veřejnost, jsou věrohodná - na rozdíl od prohlášení nositele Nobelovy ceny míru a válečného zločince Obamy. „Dohoda o nevyzrazení..“ tedy není ničím jiným, než mezinárodním zločinným spiknutím. Fakt, že jí poskytuje záštitu generální prokurátor ukrajinské vlády, která se ustavila za známých okolností, dodává celému případu na pikantnosti.

Viník se usvědčil sám

Ze známých fakt je jasné, že letadlo malajských aerolinií nesestřelili ani východoukrajinští domobranci, ani armáda Ruské federace, ani oba v součinnosti, jak tvrdil Obama. V opačném případě by vyšetřování proběhlo do konce, neboť zjištěná fakta by nebylo nutné před západní veřejností utajovat. o skutečných příčinách svědčí pilotní kabina z obou stran prostřílená kulometem (zde) a o vinících úporná snaha ukrajinské armády zničit důkazy dělostřeleckou palbou na místo havárie a snahou toto místo obsadit. I když bylo zhasnuto je jasné, že letadlo sestřelila ona strana, jíž se sestřelení hodilo, ona strana, která odmítla sestavení nezávislé vyšetřovací komise a sama sestavila vyšetřovací komisi. Aniž bychom se zabývali detailem, kdo byl onen mouřenín, který dvěstědevadesátiosminásobnou vraždu vykonal, jde o stranu USA a spřátelených oligarchátů, které si říkají demokratické, vyspělé, svobodné, atd., atd. Konkrétně se na spiknutí podílejí signatáři dohody, tedy Ukrajina, Holandsko, Belgie a Austrálie, ale nezapomínejme také na Malajsii, která převzala „černé skříňky“ od východoukrajinské domobrany a Spojené království, které skříňky převzalo od pověřenců Malajsie, kteří nemohli nevědět, jak s údaji z nich Spojené království naloží.

Za zvláště opovrženíhodné darebáctví je třeba pokládat chování nizozemského prezidenta, který musel vědět, kdo je skutečným vrahem nizozemských cestujících. Je vidět, že jsou pro něj důležitější zájmy firmy Shell sídlící v nizozemském Haagu, která podle smlouvy připomínající koloniální minulost Nizozemí hodlá těžit břidličný plyn právě na východní Ukrajině.