Koalice chce v tržním prostředí udržet sociální soudržnost a smír, nesmlouvavě bojovat proti korupci, zlodějně, podvodům a neférovým exekucím a zracionalizovat hospodaření státu tak, aby se veřejnými prostředky neplýtvalo. Nemá-li tento ušlechtilý záměr zůstat na papíře, je třeba přimět ministry, poslance a členy koaličních stran, aby si závazky, které budou podepisovat, také přečetli a průběžně jim z koaliční smlouvy pro jistotu předčítat.

Politiky totiž čeká střet s realitou, kdy jim mocné zájmové skupiny vysávající veřejné finance budou všemi myslitelnými způsoby mydlit schody. Čím víc to bude vypadat, že to se záchranou kapitalismu myslí vážně, tím více lobbyistů, právníků a různých vyděračů najatých korporacemi a mafiemi půjde politikům po krku. Se záchranou kapitalismu se to má totiž podobně, jako s pokusem zachránit odhodlaného sebevraha. Však také programové prohlášení neobsahuje detailní recepty, jak předsevzetí uskutečnit. Koalice se zjevně drží při zdi. Řeč je o sociální soudržnosti, nikoli o garanci, že se přestanou rozevírat nůžky mezi bohatnoucími boháči a chudnoucí střední třídou, o chudině ani nemluvě. Slibuje se lepší výběr daní, ale není řeč o tom, že je třeba srovnat ty, co vydělávají nejvíce a než by daně platili, raději je optimalizují. O eliminaci finančních spekulantů, kteří nic netvoří a pouze parazitují na společnosti líčením dluhových pastí všeho druhu, se pak rovněž cudně mlčí.