Myslil jsem, že účast lidí na akcích konaných dne 17.11., účast na připomenutí státního svátku, i když převážně jen jeho pozdější druhé části, uklidní establishment a pravici, nespokojenou s výsledkem voleb, i když vyhrálo pravicové hnutí ANO. Pravdou byl ale opak, a výsledky voleb dál působily na pravici a média, jak přilévání oleje do ohně. To ještě umocnilo zvolení poslance KSČM Grospiče předsedou mandátového a imunitního výboru, cesta prezidenta ČR do Ruska a nezvolení předsedy ODS Fialy místopředsedou poslanecké sněmovny.

Brzy jsem se nestačil divit, a to skoro všemu, co se na mě z obrazovky hrnulo.

Můj údiv stále rostl při vysílání dalšího a dalšího politika nebo redaktora, varujícího nejen mě, ale i všechny další diváky přede dny, které nás čekají. Od ohrožení, spíše ale zániku demokracie v naší republice až po její obsazení cizími mocnostmi v nejbližších dnech. Snažil jsem se vždy vyhýbat personifikaci, protože málokdy se povede formulovat názor a jeho příčinu tak, aby nemohl být vykládán zcela jinak. Ovšem výklady pánů Stanjury, Fialy, Bělobrádka o nepolíbení prstenu jsou nedůstojné nejen poslance, ale vůbec dospělého člověka.