Od smrti Ronalda Reagana (5. 6. 2004) uplynulo 11 let. Po konci jeho vlády v roce 1989 se radikálně změnila jak politická mapa světa, tak poměry v USA a styl jejich zahraniční politiky. Otázkou ale je, kolik z toho lze skutečně připsat Reaganovi.

Zachránce střední třídy

Ronald Reagan byl rozporuplným prezidentem. Ovšem úplně jinak, než jak jeho obraz obvykle vykreslují média. Je pravdou, že svojí zahraniční a ekonomickou politikou zbrzdil americkou cestu k socialismu, po které kráčeli jeho předchůdci v 70. letech. Jeho příspěvek k pádu komunistických režimů je nepochybný. Oživil americkou ekonomiku a udržel americkou střední třídu ve vlivném postavení. Měl snahy navrátit některé konzervativní principy do běžné praxe: Byl například pro omezení potratů a uzákonění společné modlitby ve školách (nic z toho se mu ovšem nepodařilo). Kladl důraz na individuální svobody a nedotknutelnost osobního vlastnictví.

Pochopitelně měl ale i temnější stránky. Mnozí se domnívají, že byl svobodným zednářem (ale kdo v Americe na vrcholných postech není). Setkal se s nimi, obdržel od nich vyznamenání. Členem lóže však přesto jako jeden z mála však s největší pravděpodobnosti nebyl. Řečnil jako Roosevelt a Wilson, byl zastáncem pojetí kapitalismu ve stopách Coolidge a Eisenhowera, zahraniční politiku vedl podobně jako Truman, Kennedy či Nixon. Z této možná až příliš pestré mozaiky se skládá obraz posledního prezidenta Amerického snu.

Reaganova obrana?

Rozhodně byl vlastencem a zarytým antikomunistou. Právě to však umožnilo nástup pozdějšího neokonzervativního politického vedení Spojených států, tak neblaze se podepisujícího na dalším vývoji a dnešní situaci ve světě. Neomarxisté a trockisté, jako společní nepřátelé bolševického marxismu v SSSR (který se mimochodem v první polovině 20. století vymkl svým tvůrcům z rukou), se do vlivných pozic v Americe dostali právě za vlády Ronalda Reagana.

Skupina "mocných v pozadí", která dnes prostřednictvím Bilderbergů a dalších seskupení ovládá naše životy, je skrytým pojítkem mezi těmito politickými ideology a zájmy nadnárodních finančích seskupení. Během svého druhého volebního období se Reagan postupně stával jejich kořistí. Bylo to ale logické: Sovětský svaz byl ve studené válce poražen, bylo zapotřebí začít hledat nové cesty ke globálním profitům. Prezident, který se zarytostí filmového "kovboje" věřil v porážku "Říše zla", nezaregistroval nebezpečí včas. Objevily se skandály skutečné i domnělé a síla Reaganovy politiky byla záhy vyčerpána.