Povědomí o kralování Ježíše Krista nad světem je v lidské společnosti rozšířeno již od dob, kdy Ježíš kráčel před dvěma tisíciletími po této zemi. Byl to ostatně i On sám, kdo to potvrdil, když se ho Pilát zeptal "Ty jsi král židovský?" A On mu odpovědět: "Ano, já jsem." Po celé následující dějiny pak narážíme na řadu atributů Kristova kralování nade vším stvořením.

Jedno ze starých řeckých pojmenování Ježíše Krista je Pantokrator, Pán všech věcí. Výraz Pantokrator se také užívá pro specifický typ Kristova ikonografického zobrazení. Kristus je zde zobrazen často na zlatém pozadí jako vládce, který se přísným pohledem dívá přímo na nás, pravou rukou žehná a v levé drží otevřenou knihu evangelia. Jako mozaika nebo freska bývá umístěn uprostřed klenby apsidy nebo uprostřed ikonostasu, užíval se však i v iluminovaných rukopisech a na deskových ikonách. Postava Krista je rámována eliptickou svatozáří, nebo také kruhovou duhou. Duha v Písmu symbolizuje smlouvu, kterou Bůh uzavřel s člověkem po velké potopě. Eliptická záře znázorňuje zmrtvýchvstání.

Kristus od svého nanebevstoupení vládne ze svého trůnu nad všemi věcmi až do konce času, od této chvíle až na věky.

Pán všech věcí

Duha v obrazech Krista Pantokratora symbolizuje Boží spojenectví s člověkem. To znamená, že je Kristus králem nejen všech věcí, ale hlavně i každého člověka. Titul krále zasluhuje jako Vtělený Syn Boží a také jako Vykupitel. Tyto dvě hodnosti nejsou zcela totožné. Jedna je získána narozením, druhá bojem.

Od narození je naším králem, protože se při svém vtělení narodil jako bytost nekonečně lepší a vznešenější než bytosti ostatní, čímž automaticky získává pravomoc nad druhými. Kristus je nekonečně vznešenější než my, protože je člověkem hypostaticky spojeným do Druhé Osoby Nejsvětější Trojice. Jeho lidství je v něm obsaženo přesně stejně jako Jeho Božství.