Ivan Poledník: Výrobci a obchodní řetězce nám kálí do úst. Dokud budeme v EU, nic se nezmění

Není to přehnané či nadnesené. Již i oficiální instituce zjišťují, že jsme smetištěm Evropy - k prospěchu nadnárodních výrobců potravin, prodejních řetězců (většinou německých) a dost možná i k jejich posměchu. Konzumujeme nekvalitní, nezdravé a chemikálií plné potraviny. Tak jako v případě poskytovatelů služeb (například mobilních operátorů) platíme více za horší služby. Pověst značky je poslední, co nadnárodní konglomeráty trápí - na současném trhu je jejich pozice neotřesitelná. Jsme pevně uzavřeni v pasti, z níž napohled není cesta ven.

Sporadické informace

I do médií hlavního proudu již čas od času pronikají informace o kvalitě potravin dovážených i vyráběných v České republice. Mnozí lidé si fenoménu náhražek, chemických "vycpávek", barviv a dochucovadel v potravinách posledních let všímají a v různé míře se těm největším blafům snaží vyhýbat. Tento trend jde ruku v ruce s technologickým vývojem a je jen otázkou, kam dospěje v brzké budoucnosti. Vše ukazuje na to, že se již brzy dočkáme ještě více geneticky modifikovaných, klonovaných, syntetických či jinak vyčarovaných lahůdek.

Cesta z pasti je složitá, ne-li nemožná. Alespoň dokud budeme členy Evropské unie. Lidmi druhé kategorie, kterým je sice možné nařídit "kvóty" pro imigranty, ale jinak být v pozici posluhujícího personálu. A tak budeme dále smetištěm Evropy

Většinou však naše veřejnost tento problém neřeší a tím přispívá k snadné prodejnosti těchto blafů. Jiní se rozhořčují nad srovnáním stále benevolentnějších norem a složením konkrétních potravin nyní a před několika desetiletími. V zásadě mají pravdu, současně však často postrádají vědomí souvislostí. Například uzeniny (když odhlédneme od šíře sortimentu a každodenní dostupnosti) vypadaly třeba v roce 1975 úplně jinak, rozhodně byly kvalitnější.

Toto srovnání však postrádá jeden důležitý aspekt: reálnou kupní sílu dnes a tehdy a neochotu vynakládat mnohem více peněz za kvalitu. Pokud by třeba za deset deka šunkového salámu byl dnes někdo ochoten utratit ekvivalentních 60 korun, jistě by nám některý drobný výrobce s radostí zajistil jeho srovnatelnou či dokonce vyšší kvalitu. Ale problém je ještě hlubší: Past EU zaklapla - a toto je jen jeden z viditelnějších znaků.

Srovnání kvality

Principiálně závažnější je totiž radikálně odlišná kvalita potravin (a nejen potravin) prodávaných u nás a v sousedním Německu, či jiných středo a západoevropských zemích. Ze strany nadnárodních producentů a prodejních řetězců se jedná o akt "imperiálního" pohrdání českým spotřebitelem, tedy každým ze čtenářů těchto řádků. Je to už tak zjevné, že nedávno si i některé naše oficiální instituce začaly všímat projevů této občanské "rovnosti" v Evropské unii a opatrně na ni upozorňovat.

Jenomže ono se to děje již od 90. let, navíc se znatelně zhoršující tendencí. Západní výrobci s námi jednají jako s podřadnými bytostmi. Tytéž produkdy se za našimi hranicemi prodávají nejen mnohdy levněji, ve stejném obalu a se stejně (nebo více) křiklavými marketingovými mystifikacemi a manipulacemi (prémiový produkt apod.) - ale především v neporovnatelně vyšší kvalitě.

Například nižší gramáže údajně stejných výrobků zakoupených u nás a v Německu si ve svém pořadu všiml už i vulgárně bodrý Roman Vaněk (a to ještě nezkoumal jejich kvalitu) ve svém pořadu Peklo na talíři. Janu Tunovi zase navodila afekt výrazně horší kvalita lentilek od koncernu Nestlé. Zjistil též rozdílnou kvalitu a propastně rozdílnou cenu třeba dětské přesnídávky Hipp, totéž u Nutelly, Ramy či Fanty.

Odůvodnění výrobců je vždycky stejné, výsměšné a pokrytecké: Mají na to mantru údajných "zvyklosti a spotřebitelských preferencí" na západních a našich trzích. Jinými slovy: My jsme prý zvyklí na sajrajt, tak nám ho za vysoké ceny dodávají, zatímco západní spotřebitelé mají "návyk" na levnější a kvalitnější zboží, tak ho mají mít.

Nesmělé průzkumy

Už to bije do očí natolik, že třeba i vzorně "unijní" Hospodářské noviny přiznávají levnější německé paštiky bez přídavku vepřových kůží či jahodové marmelády, ve kterých většinu ovocné složky netvoří jablka. Německý kečup za stejnou cenu má drasticky vyšší podíl rajčat. V jiném průzkumu bylo zjištěno, že například u jahodové Activie byla česká varianta barvená karmínem, u německého šlo o červenou řepu.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze provedla několik testů a zjistila, že jogurt a Rama měly v Německu větší obsah tuku, limonády byly v Německu slazeny cukrem, v Česku fruktózo-glukózovým sirupem, v českém ledovém čaji bylo o 40 procent méně čajového extraktu. Zatímco masná konzerva stejné značky byla v Česku ze strojně odděleného drůbežího, v Německu byla z vepřového masa a v rybích prstech Iglo prodávaných v Česku bylo o sedm procent masa méně. Průzkum byl uzavřen fantasmagoricky optimistickým tvrzením, že i tak máme stále nejkvalitnější potraviny ze všech zemí bývalého východního bloku. Máme se radovat, že ostatní jsou na tom ještě hůř?

Lidé druhé kategorie

Velké prodejní řetězce toto všechno samozřejmě popírají. Přesné srovnávací analýzy kvality potravin napříč zeměmi Evropské unie nejsou "kupodivu" k dispozici, zatímco všechno ostatní je unifikováno a bedlivě sledováno z Bruselu. Proč asi? Ale především: To vše je pouze vrcholek obrovského ledovce záměrně udržovaného rozdílu mezi západem a východem EU. Své o tom vědí obyvatelé pohraničí, kteří si mohou zajet nakoupit několik kilometrů do Německa či Rakouska.

Pokud máte možnost deset či dvacet let pravidelně sledovat kvalitu zboží na našich a německých pultech zjistíte, že se nám vysmívají téměř všichni nadnárodní výrobci a prodejci. I taková antipotravina jako polévka z pytlíku jedné z velkých značek je nesrovnatelná (při stejném názvu i obalu) - nepotřebujete k tomu složité rozbory, stačí ochutnat. Totéž u mléčných či masných výrobků a nejrůznějších trvanlivých potravin. O rozdílech v kvalitě ovoce a zeleniny nemluvě.

Postup je vždycky stejný: Kvótam či rozdílným i "dotacemi" zlikvidují celé segmenty naší potravinářské produkce - a pak nás "zásobují" těmito ohavnými "šmejdy". A ještě se tváří, že jsme to ve skutečnosti chtěli a že tak "respektují" místní zvyklosti. Něco na tom bude: Máme vzít na vědomí, že jsme "Evropané" druhé kategorie.

Nejen potraviny

Ale zdaleka nejde jen o potraviny. Každý, kdo má možnost zajet si nakoupit za hranice, ví, že třeba prací prášek stejné značky zakoupený v Německu pere výrazně lépe. Čistící prostředky lépe čistí, kvalitu psích konzerv bezpečně poznají vaši mlsní domácí miláčci (stejného produktu od nás se nedotknou, po dovezených se mohou utlouct). Tak by se dalo pokračovat ještě velmi dlouho. A stále s důrazem na srovnatelné nebo mnohdy nižší ceny. A nejde o nějaká nepodložená tvrzení.

Potravinářská komora ČR posuzovala široký sortiment potravin a zjistila, že dvě třetiny posuzovaných vzorků (domněle stejných) potravin byly v Německu levnější než u nás. V průměru byly sledované potraviny v ČR o 23,5 % dražší než v Německu. To vše při méně než polovičních platech ve srovnání s naším západním sousedem. Tytéž produkty na německém trhu jsou v západních zemích zároveň vyráběny, zatímco u nás jde výhradně o produkci ze zemí bývalého východního bloku, která na západní trhy nesmí. Přitom jde o výrobky vyráběné pod stejnou značkou v ČR, Polsku či Maďarsku, které by měly být, pokud by platily ekonomické zákonitosti (nižší výrobní a životní náklady) nejméně o čtvrtinu nižší.

Vzpamatujeme se?

Tato do nebe volající drzost a pohrdání "východem" není samozřejmě pouze věcí spotřebního zboží. Má primárně politický rozměr. Ti ze "západu" se nás prostě štítí, jsme jim dobří především k tomu, aby u nás draze prodávali to, co by u nich ani levněji nikdo nekoupil. Společnosti, jejichž loga vídáme dnes a denně na budovách supermarketů i na etiketách kupovaných produktů, nám všem kálí nikoli jen na hlavu, ale i do úst. A my si to necháváme líbit. Především pro to, že o tom většina lidí vlastně ani neví.

Cesta z této pasti je složitá, ne-li nemožná. Alespoň dokud budeme členy Evropské unie. Lidmi druhé kategorie, kterým je sice možné nařídit "kvóty" pro imigranty, neboť přece máme "sdílet společný problém" (který oni vytvořili), ale jinak být v pozici posluhujícího personálu. A tak budeme dále smetištěm Evropy.

Nebo se o to začneme konečně trochu více zajímat a přemýšlet, jestli v tomto po všech stránkách nevýhodném a nebezpečném spolku opravdu musíme být?

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele