Nenechme se klamat statistikami. Jistě to není většina populace, ale poměrně silná skupina lidí, kteří se ocitají blízko pomyslného existenčního dna společnosti.

Není to skupina stejnorodá. Její část se ocitá v prostředí, kdy její existující příjmy s vypětím všech sil a někdy též s pomocí státu umožňuje zajistit si byt, balancuje však na hranici mezi skromným životem a hmotnou nouzí. Je však s určitou pomocí schopna se z této situace vymanit, je připravena trvale pracovat a usilovat o zlepšení kvality svého života. Nazveme ji skupinou balancující.

Její druhá část propadla téměř, mnohdy úplně na ono dno. Jsou dlouhodobě bez práce a rezignovali již na úsilí najít trvalé zaměstnání. Povětšinou jsou bez potřebného vzdělání, žijí v oblastech s vysokou nezaměstnaností, ze kterých se původní obyvatelé odstěhovali právě do míst, kde práci seženou. Jsou frustrovaní, závislí jen na pomoci v hmotné nouzi, ohroženi bezdomovectvím. V oblastech kde žijí, jsou početné drobné krádeže a občasné náznaky sociálních nepokojů, když se dostávají do sporů s ostatními úspěšnějšími skupinami lidí, kteří pracují, ale mnohdy vydělají méně, než trvale nezaměstnaný získá na dávkách. Nazveme ji skupinou propadlou sítem.

Nechci míchat páté přes deváté, jablka s hruškami, ani rozvíjet hluboké úvahy. Ale nesporně je zde množství společných znaků mezi našimi tzv. nepřizpůsobivými, vesměs romskými skupinami a skupinami imigrantů žijících v ghettech kdesi na okraji evropských měst. Dovodit rizika z jejich radikalizace, náklonnost ke kazatelům a podivným spasitelům je zřejmá i laikům.

Poslouchajíc naše politiky, pak bych mohl být uklidněn. Naše republika je klidným přístavem bez rozsáhlejších problémů. Je to opravdu tak, jak říkají?