Socialisté se neumí chytit silných témat, které by jejich voliče u nich udržela. Stačí se podívat na českou ČSSD. Za čtyři roky ve vládě se ji nepodařilo ani drobně pohnout se sociálním bydlením, obchodem s chudobou nebo s předraženými exekucemi. [1] Tolik strohé, ale snad srozumitelné a jasné hodnocení z mnohých médií.
Inspirace „uvadající růží“ v mých úvahách vyvolává určitou asociaci.
Mám na zahradě jednu růži už mnoho let. Ano občas uvadá. Třeba když jí nezbavím parazitů, mšic co jí vysávají, nebo ji nedám živiny ke kořenům. Ale když se o ni starám, tak zesílí a kvete dál. Je prostě houževnatá. Jistá analogie platí i pro politickou stranu s růží ve znaku, pro ČSSD.
Sociální demokracie, jako fenomén, vize je levicová politická ideologie (ZDE), která se přes ekonomické (ZDE) i sociální zásahy státu snaží dosáhnout sociální spravedlnosti (ZDE) uvnitř liberální demokracie (ZDE) a tržní ekonomiky (ZDE). Od roku 1878 dodnes je stálicí, se silnými tématy i s obdobím, které může někdo nazvat „uvadáním“. To souvisí s tím, jak její aktuální členská základna a vedení dokázalo a dokáže reagovat na měnící se podmínky, nová témata, jak vnímá problémy a potřeby občanů. Kdysi osmihodinová pracovní doba, volební práva žen, a dnes? Témat je celý zástup. Ale zpět do současnosti.
Politický souboj je nekompromisní a také ne vždy poctivý, účel svědčí prostředky. Prokazatelné korupční aféry střídaly smyšlené kauzy. Ohromné ekonomické změny po roce 1989 z plánované na tržní ekonomiku, masová privatizace, to byla šance pro šikovné, poctivé, ale i vychytralé aktéry. Politici (nebo jejich loutkovodiči, vlivní lidé za jejich zády) i po roce 1989 vytvořili dlouhou řadu afér, některé ale uměle, jen aby konkurenci poškodili u voličů. Netřeba jmenovat všechny, je jich ale (třeba podle Wikipedie) dobrá stovka.[2] Hodně bylo afér skutečných, prokázaných soudem, hodně jich bylo vymyšlených účelové, a také hodně nepotrestaných. Proslulá amnestie Václava Klause pustila na svobodu necelých šest a půl tisíce lidí již odsouzených ale zastavila ohromné množství kauz soudy projednávaných. Řada (v souvislosti s uvadající růží) těchto parazitů napadla i ČSSD, mnohé dokonce vznikly dílem jejich členů či vlivných osob v pozadí. Jmenovat všechny je nesmysl, ale kauza „Kubice“ či „lithium“ jsou laboratorním příkladem kauz, které nesporně ČSSD poškodily. Nikdy se ale po volbách neprokázaly (popravdě to není výjimka, stačí vzpomenout u ODS kauzu Nečas a Nagyová v roce 2013). Občan musel být zmaten, miliardy létaly médii, odlišit opravdové kauzy od politických ataků by mohl včas jen génius. Selhala justice, policie. Komu má občan věřit. A tak někdo s tou vírou přišel.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV