Šlo o další projev byznysu s bídou. Hospody nabízely šálivé zapomenutí na strasti života vezdejšího a oslabovaly nouzí trpící chudáky v jejich úsilí neblahý stav překonat. Stlačovaly je naopak hlouběji do bahna beznaděje, uzavírá.  

Hospodami se to v dělnických čtvrtích opravdu doslova rojilo. Na každém rohu ulice. Několik přímo v ulici. Často i naproti sobě. Návštěvník si mohl položit otázku, z čeho proboha všechny ty putyky žily, když tu vysedával jeden holý zadek vedle druhého? Hostinská živnost byla patrně tehdy živností veskrze skromnou.  

V Německu před časem vznikla studie. Bádala nad souvislostí mezi berlínskými hospodami a rozvojem dělnického hnutí v dobách jeho zrodu. Berlín se stával průmyslovým městem a vynucoval si výstavbu obydlí pro dělníky. Rodily se tu celé dělnické čtvrti. Na rodinu bylo pamatováno zpravidla místností o 25 čtverečních metrech. Záchod a voda společné na chodbě. Lid berlínský domy označoval pohrdlivě „Mietkaserne“. Nájemní kasárna. Kasárna věru připomínaly.  

Na chlapy, navečer kdy se udření vraceli z práce, čekal příbytek chudý na místo, přebohatý na počet řvoucích dětí, s věčně nerudnou manželkou. Někdy i s tchyní. Útočiště k odpočinku doslova ideální. Zaplaťbůh, že tu v domě či naproti či v sousedství byla hospoda. Tak tu dennodenně nad sklenicí piva sedávali chlapi a vedli řeči, obvykle politického až velezrádného rázu  

Hospody plné dělníků neušly pozornosti sociálních demokratů, nezřídka i jejich pánů poslanců. Stavovali se na pivo a na kus řeči. S chlapy vedli hovory politického i velezrádného rázu. Občas je i proškolili. Někdy se s nimi pohádali. Nakonec přicházeli s předplatným stranického tisku. Dokonce s přihláškou do strany.  

Tak se berlínské hospody zasloužily o rozvoj dělnického hnutí. Staly se současně prvními školami sociálně demokratické politiky.  

Tu již opět vidím mravokárce, jak se zadostiučiněním zdvihá prst, řka:  

Zdali jsem neměl pravdu! Socanské poblouznění si podávalo ruku s tím alkoholickým. Jaká to příznačná shoda!