Říkali jsme jim párkaři, a přitom chlapíci v boudách prodávali smažené klobásy. S pěkně propečenou kůrkou. Kus chleba, na tácek kydnutá plnotučná hořčice. Kouzlo párkařových klobás tkvělo v tom, že ji nořil až po krk do přepáleného tuku. Nikdy jej nevylévali. Jen zásobu doplňovali stále novými dávkami. Dnes je to zakázáno. 

Na Václavák jsem chodíval jen tak bloumat a pozorovat hemžící se lidičky. S klukama pak balit holky. Po neúspěšném balení na vepřenky do Koruny. Dnes, když už tudy opravdu musím, jen prolétnu. Koho by bavilo pozorovat turisty, jak se cpou spařenými žemlemi, do nichž jim ve fastfoodu vsunuli karbanátek z náhražek. Tam, kde dnes dostanete hamburger, stál nakladatelský dům a v přízemí veliké knihkupectví. 

Celej ten slavnej hamburger se může zahrabat před vepřenkami z automatu Koruna. Smažená placka z poctivě namletého masa. Ozdobená cibulí a plnotučnou hořčicí a plácnutá na krajíc nenáhražkového chleba. Zatímco jste se cpali vepřenkou, hypnotizovali jste u téhož pultu ceduli „Palačinky budou za deset minut“. Žvýkali jste pomalu. Musíte vydržet celých deset minut. To bylo slávy, když je slavně přinášeli. Tenounké, stočené do ruliček, naplněné jahodovým džemem a pocukrované po celé délce. Fronta, která se na ně postavila, je schlamstla naráz. Jen cedule „Palačinky budou za deset minut“ zůstala. A do desíti minut znovu byly.