Rok se sešel s rokem a hlídací pes demokracie, a nač to nepřiznat, i my s ním společně jsme nebyli daleci toho, abychom pistolníka, do něhož jsme vkládali své naděje, že rozbije rázem mafiánské struktury, neoznačili, když ne přímo, tak skrytě, za šarlatána, iluzionistu a eskamotéra, jenž vybrav podloudně od nás všech vstupné, jen zasmradil a zakouřil kolem sebe a tiše se vypařil.

Ještě před rokem hlídací pes demokracie, a nač to nepřiznat, i my s ním společně jsme rázem přerušili veškeré námi konané aktivity, jen abychom nechyběli na jeho náhle pořádaných tiskových konferencích v naději, že se dozvíme, že hydra byla konečně zadupána, a abychom se vlastně nakonec nedozvěděli zpravidla zhola nic.

Postupem času jsme proto docházeli k přesvědčení, že pistolník nemá ani toho bílého koně, že kolty nezavěšoval proklatě nízko, že možná ani žádné kolty nemá. A že jeho práce, i kdyby přinesla výsledky, nemusí být příběhem se šťastným koncem, nás, a nač to nepřiznat, i hlídacího psa demokracie valně nezajímá. Všechno mu trvá za to neúměrně dlouho. Tak je na místě otázka: Co má asi tak za lubem?