Obávám se, že se pro lidi tento člověk stal již jen dalším v řadě, kdo tak potvrzuje pravidlo, že se politici chovají jinak, když jsou u moci a jinak, když jí chtějí získat. Také nebudu jedním z těch, kdo se bude podivovat nad tím, pokud lidé nebudou ochotni docenit jeho afghánská slova, jejichž pravdivost potvrzuje zuřivá agresivní reakce jeho nepříčetných ideových odpůrců. Spíše budu patřit k těm, kdo se přidrží pravidla, že zejména ti lidé, co mají tunu másla na hlavě, by měli mít trochu sebereflexe a raději nic neříkat, a to i když některými svými slovy nemusí jen škodit.
Je to tak svým způsobem velká tragédie, když člověku i přesto přijde na mysl, že by snad mohlo být lepší, když by pan exministr zahraničních věcí zveřejňoval některé své správné názory pod jiným jménem, aby si je lidé nespojovali s jeho osobou, která svým chováním z mocenského hlediska tak nějak připomíná tragickou postavu Boleslava III. Lidé by tak mohli jeho slova začít znovu brát vážně. Moje pozorování je však toho druhu, že se s některými lidmi neoplatí riskovat zopakování bolestivých zkušeností a je mi tak bližší řídit se touto zkušeností, škrtnout možnost jejího zopakování, čistě z pudu sebezáchovy. Na druhou stranu je dobré, že jeden z pokrokových názorů pana exministra zazněl a jsem si jist, že lidé přihlížejí k odvaze postavit se zlu a říkat pravdu, nebo k tomu, když se politik chce dát na pokání. Nezdá se mi však pravděpodobné, že by lidé po tom všem pojali úmysl dostat pana exministra zpátky do sedla. A tak jej zatím čeká jen zařazení se mezi tu nekonečnou spoustu nás obyčejných občanů, kteří mají na afghánskou válku a na válku vůbec podobný názor.
Možná se mýlím, ale někteří z nás jsme zdá se jednodušší v tom smyslu, že nechceme všechny ty nehorázné řeči pravicových a vládnoucích ideologů o válce řešit, pokud se jejich důsledky nás samotných bezprostředně nedotýkají. Víme sice, že mnozí politici nehorázně lžou, ale již jsme si na to tak nějak zvykli, a tak to již ani moc neřešíme. Ti jednodušší z nás těmto válečným lhářům uvěří, někdo si zanadává, jiný zatne pěst. Konečný výsledek je ale vždy jen ten, že je necháváme řádit dál, zřejmě asi proto, že máme pocit, že se s tím nedá nic moc udělat? I když se některých takových nedobrých lidí podle všeho tak zbožňujících války ve volbách zbavíme, přijdou jiní se stejným způsobem uvažování. Kdo si dnes a kdy myslel, že to k politice nepatří? Dokud ve válce nezačnou umírat naše vlastní děti, dotud nebudeme jevit zájem se proti tak hroznému zlu vymezovat? Necháme se dál zastrašovat sprostými výpady těch, kteří potřebují prosadit svou válečnou agendu a války, na které nemají žádný morální nárok?
Nyní si největší odvahu vyžaduje zavolat své děti ze vzdálené války zpět domů. To není zbabělost, ale krok, který si vyžaduje skutečnou morální odvahu. Musíme být schopni, pozdě ale přece, si nahlas přiznat, že jsme tam neměli a nemáme co dělat. Ukázat, že i tahle válka, stejně jako jakákoliv jiná nepříčetná válka, podporu našich lidí nemá, nikdy neměla a nikdy mít nebude. To není slučitelné s naším svědomím. Dále je na místě sebrat poslední zbytek slušnosti a lidu země, proti které se tato válka vede, se omluvit. Dokud se jí nepostavíme, bude mít dál navrch válečné žvanění těch, co chtějí prosadit svou jen proto, aby se zavděčili. Morálně podporovat nemravné válečné zlo nelze a krev lidí je i na našich rukou. Naše selhání spočívá v tom, že jsme mu dosud nedokázali zabránit.
Ivan Zahrádka
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
