Obávám se, že se pro lidi tento člověk stal již jen dalším v řadě, kdo tak potvrzuje pravidlo, že se politici chovají jinak, když jsou u moci a jinak, když jí chtějí získat. Také nebudu jedním z těch, kdo se bude podivovat nad tím, pokud lidé nebudou ochotni docenit jeho afghánská slova, jejichž pravdivost potvrzuje zuřivá agresivní reakce jeho nepříčetných ideových odpůrců. Spíše budu patřit k těm, kdo se přidrží pravidla, že zejména ti lidé, co mají tunu másla na hlavě, by měli mít trochu sebereflexe a raději nic neříkat, a to i když některými svými slovy nemusí jen škodit.

Je to tak svým způsobem velká tragédie, když člověku i přesto přijde na mysl, že by snad mohlo být lepší, když by pan exministr zahraničních věcí zveřejňoval některé své správné názory pod jiným jménem, aby si je lidé nespojovali s jeho osobou, která svým chováním z mocenského hlediska tak nějak připomíná tragickou postavu Boleslava III. Lidé by tak mohli jeho slova začít znovu brát vážně. Moje pozorování je však toho druhu, že se s některými lidmi neoplatí riskovat zopakování bolestivých zkušeností a je mi tak bližší řídit se touto zkušeností, škrtnout možnost jejího zopakování, čistě z pudu sebezáchovy. Na druhou stranu je dobré, že jeden z pokrokových názorů pana exministra zazněl a jsem si jist, že lidé přihlížejí k odvaze postavit se zlu a říkat pravdu, nebo k tomu, když se politik chce dát na pokání. Nezdá se mi však pravděpodobné, že by lidé po tom všem pojali úmysl dostat pana exministra zpátky do sedla. A tak jej zatím čeká jen zařazení se mezi tu nekonečnou spoustu nás obyčejných občanů, kteří mají na afghánskou válku a na válku vůbec podobný názor.