Petr Hampl má bezpochyby pravdu v tom, když ve svém předvčerejším článku, uveřejněném pod názvem Proč dočasně podporuji svého premiéra (k přečtení ZDE) uvádí, že současná společenská atmosféra nápadně připomíná předvečer tzv. barevných revolucí, které se více či méně úspěšně pokusily nahradit stávající politický systém levicově liberálním režimem v zemích střední a východní Evropy a politickým islámem ve státech severní Afriky a Blízkého východu. Některé oblasti prokázaly jistou rezistenci, jiné, například Ukrajina, se propadly do chaosu, ze kterého zřejmě není reálného východiska. Levicový liberalismus a politický islám mají navzdory značným historickým a kulturním rozdílům společné protidemokratické zaměření. Politický islám dusí zárodky demokracie teokratickým autoritářstvím, levicový liberalismus likviduje demokracii ovládnutím médií, školství a veřejného prostoru netolerantním ideologickým aktivismem.