Ivo Fencl: „Byla to facka. Ale výchovná“

24.06.2017 21:33 | Zprávy

Steklačovy Lapálie v původní verzi.

Ivo Fencl: „Byla to facka. Ale výchovná“
Foto: Archiv vydavatele Vaše věc
Popisek: psací stroj

„Obvykle na záhady mezi nebem a zemí nevěřím, ale někdy ano,“ vzpomíná dnes Vojtěch Steklač (*21. 10. 1945 v Příbrami). „A pořád mám před očima letní den, kdy jsem ležel na zahradě své první lásky a sem tam do mě cvrnkla přezrálá meruňka. Zároveň jsem narazil na svou první letní brigádu. Stal jsem se elévem, tedy jakýmsi žákem na redaktora časopisu Ohníček. A měl jsem u sebe klasický školní sešit A5 s úzkými linkami a oblíbenou propisovačku s černou náplní. Před sebou pak poněkud mlhavý úkol, o kterém jsem věděl jen tolik, že to bude ilustrovat Vladimír Renčín. A tak se onoho pálivého odpoledne na znojemském sluníčku vynořil z řeky Dyje Bořík. S jeho lapáliemi jsem až dosud strávil déle než jedno půlstoletí a ještě pořád ve své paměti pátrám po dalších.“

Tolik Vojtěch Steklač a nostalgii necítí sám. Boříkovy lapálie začal Ohníček uveřejňovat roku 1968 jako český protějšek už předtím česky publikovaných Mikulášových patálií od René Goscinnyho (*1926), všestranného francouzského humoristy, od jehož smrti uplyne 5. listopadu již čtyřicet let. Vraťme se ale do roku 1970, kdy mi bylo šest a kdy si děti mohly v podlouhlých Ohníčcích číst cyklus krátkých, vtipných povídek, jež (a tady můžete protestovat) dle mého názoru Mikulášovy patálie překonaly.

V prvních dvou ročnících časopisu jich bylo uveřejněno čtyřiačtyřicet, nicméně další a další epizody čtrnáctidenně přicházely dál a dál, aby do jisté míry naplnily i moje dětství.
A co víc? Ohníček disponoval dokonce takzvanou Knihovničkou, edicí sešitů téhož formátu, a ta nám mimo jiné přinášela výbory z komiksů Malý Vinnetou či Sek a Zula anebo z anekdot zasílaných dětskými čtenáři do rubriky Made in Popletov. A roku 1970, kdy Albatros přispěchal s prvním knižním výborem z Goscinniho Patálií, došlo v nakladatelství Mladá fronta na Boříkovy lapálie alias v pořadí již sedmý svazeček Knihovničky (označený kupodivu na obálce jako šestý).

Jak jen jsem byl rád, že tu knížečku mám a mohu si v ní číst! To už dnešním dětem nevysvětlíte. Ale nebylo to zase tak vzácné zboží, vždyť tenkrát vyšlo nákladem rovných sto tisíc výtisků, stálo šest korun, mělo 64 stran a dovnitř se redakci vešlo... Ne víc než šestnáct prvních časopiseckých příběhů o Boříkovi.

K nim redakce ovšem přifařila ještě dvě zbrusu nová, čtenářstvu zcela neznámá a nikdy pak v Ohníčku už nezveřejněná dobrodružství Jak jsme letěli balónem a Jak jsme hráli rugby. To první má (dodejme) rozsah zhruba pěti obvyklých Boříkových příhod a díl o „rugby“ je naopak o třetinu kratší. A z nějakého důvodu není letos v reedici.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

MUDr. Jiří Mašek byl položen dotaz

Kdo přesně si podle vás nepřeje mír?

Tvrdíte, že si ho nepřeje dost lidí. Podle mě jediný, kdo ho nechce je Putin. Jeho cíl je ovládnout Ukrajinu a podle mě přes to pro něj nejede vlak.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Falešný přízrak Mnichova a kompromisní mír

15:49 Jiří Weigl: Falešný přízrak Mnichova a kompromisní mír

Denní glosa Jiřího Weigla