A. Tři výlety s babičkou

Má babička z matčiny strany měla po muži zdarma dráhu a vybavuji si tři výlety s ní; hluboce na mě zapůsobily. Odehrály se už koncem šedesátých let a ten první směřoval do Koněpruských jeskyní, druhý na Karlštejn a třetí k zámku Hluboká.

Nadšení ve mně svedla vyvolat už cesta poschoďovým vlakem z Berouna a prostě jen to, že existuje něco jako patrové vagóny. I dnes bych se některým rád svezl a seděl bych určitě v poschodí jako tenkrát, i když babička - před cestou domů - navrhovala sejít pro změnu dolů a usednout tam. To prý může být taky zajímavé. Husa!

Na Hluboké jsme zabrousili i do oblasti dnešní zoo, kterou ještě tehdy neotevřeli, a prošli malý zámeček plný loveckých trofejí, načež mi babička řekla, abych na ni počkal, a zmizela za křovím. Nepochopil jsem, popošel a překvapilo mě, že ji vidím v bombarďácích. V kupé rychlíku z Plzně jsme se ocitli jednou s pánem, proti němuž seděla žena, která bez přestání mlela. Ne praženou kávu. Pusou. Už brzy mi připadala neuvěřitelná a její vývody bez konce. Jak to její posluchač může pod tím deštěm slov vydržet? Kdyby to aspoň bylo o Rumcajsovi! Džentlmen ovšem nereagoval a má babička jej politovala. Ale teprve poté, co jsme přestoupili. Až po letech mě napadlo, že ti dva třeba byli mí pozdější kolegové z vlakové pošty Širl a Lakatošová v momentě, kdy si jeli pro poštovní vagón do Prahy.

Jen pár let nato jsem cestoval v jiném kupé s mámou a naproti se rozvaloval s nevkusně roztaženýma nohama jak nějaký chrobák chlap, který se soustředěně dloubal v nose, což mi odmala zakazovali. Teď jsem spatřil proč - a byl, pravda, znechucen. Sám bych to dělal nenápadněji.

To aspoň pochopil pokrytec ve mně.