Ve skutečnosti se mudrosloví, která v průběhu života zbudujete jaksi z nitra vlastní osobnosti, nedají ošálit. I za moru, i za míru jsme v jádru stejní. „Člověka nepředěláš, jen se ti vybarví,“ napsal už Karel Čapek a nemusí to být každému po chuti, něco pravdy ale na tom bude. Ba dost, ne-li všechna. Následující zkušenosti ale nevydávejte za jakýkoli vesmír uvnitř jednoho človíčka, tak to, propána, ne, vždyť ani imaginární Marvin Lorenc to nedělá (tak nečiní). Každý jsme z jiného těsta a není ten, aby se svou podstatou zajídal lidem všem. Či zalíbil. Kremrole chutnají všechny stejně , lidi ne. I berme to tak. Avšak nejméně zrnko pravdy na tomhle následujícím tuctu mudrlantství Marvina Lorence bude.

1. Většina se vždycky mýlí.

2. Problémem není to, že se v našem bezprostředním okolí na pracovišti chová ten či onen kolega nenormálně, ale je to naopak. Problém, ten se v pracovní době v kanceláři (a i na kterémkoli pracovišti i včetně redakcí) vyvrbí až tenkráte, když se kdokoli pokusí chovat „úplně normálně“.

3. Svět není černobílý, ale duhou od Kokošky; i když nemáte zrovna dobrou náladu. Ta duha nás obestírá jako perský koberec a každý jsme trochu jiného odstínu. A to samé zjednodušeně? Každý jsme osobnostně někde na škále od jedné do sta. Gay i heterosexuál, komunista i pravičák