„Je Jan Skácel se svou vizí osamělý? - Jsou dnes proměny komunikační situace tak hluboké a funkce literárních textů se mění tak zásadně, že si žádá úvahu o zániku tradičního pojetí estetického výtvoru? Na tuto půdu se neodvažuji vkročit.“ Vladimír Svatoň

Čtrnáct studií (už dřív porůznu zveřejněných na stránkách sborníků nebo časopisů) shromáždil loni Vladimír Svatoň. Podařilo se i dík programu Univerzy Karlovy „Krize racionality a moderní myšlení“ a „spádně“ autor ty studie v knize Na cestě evropským literárním polem rozčlenil do tří částí. Přívlastkem spádně přitom je míněno, že jsou v podstatě od začátku až do strany 205 řazeny podle míry své sofistikovanosti...

První část knihy zvaná Srovnání a nalézání identity začíná obsáhlejší, třicetistránkovou prací s názvem začínajícím slovy Literatura v „předpokladovém“ poli... A hle, již tato studie sama sestává ze „čtrnácti malých kapitol“. - Následují stati Skrytá ontologie fikčních světů a Mezi indexem a ikonou, mezi symbolem a mimezí.

Jak připomene Vladimír Svatoň úvodem, existence komparastiky není samozřejmá. Zjednoduší-li věc, tak se Franzem Kafkou inspirovalo povícero latinskoamerických autorů, ale ví se to. Dosti dobře; nikdo to nezpochybňuje, jde o očividnou věc. A tudíž není na stejném poli potřeba speciální vědní disciplína.

Nebo ano?