Uznávám: neznamená to, že zde stojí za zmínku. Učiňme ale, prosím, tuto výjimku a úvodem připomenu, že byl celek dělen v díly tematicky, přičemž každý se mi zdál ještě o něco zajímavější, než předchozí. Závěr se ovšem věnuje už čistě jen mediálnímu boomu a fenoménu, popularitě titulního hrdiny, a lze podobná finále z principu zavrhnout, ale já zrovna tak chápu, proč to některé právě chytí nejvíc. Zvlášť v internetových komentářích jsme ovšem registrovali zhnusení některých občanů nad „počinem stanice Prima“ a rozčilovali se pochopitelně všichni, kdo mají Kajínka (*1961) za vícenásobného vraha. Ono když se něco stále opakuje... On sám ovšem s klidným úsměvem říká, že nezabíjel, a to ač není lilií. Kradl totiž rád. A nejen kradl. Dokonale taky zesměšnil, ba takřka odborně zpacifikoval policisty, konkrétně osádku vozu, s kterým vzal dotyčným pakům dokonce „roha“. K smíchu? K breku? Hotový moderní Jánošík? Je to na vás. A ač byl grázlem, v sérii se prezentuje jako civilizovaný, inteligentní, snad i charismatický muž, který chtěl původně na práva. Opakovaně se pasuje na „beránka“, a to jen zdánlivě v legraci. Až zatroleně jde poznat, že to myslí vážně. A co víc, on jako beránek povětšinou i působí. I já tudíž podlehl Kajínkově nehranému (anebo je druhý De Niro?) zápalu se hájit a přesvědčovacím Jiříkovým schopnostem a věřím, že v inkriminovaných serpentinách na plzeňských Borech, kde jsem se taky nejednou procházel, skutečně nikoho neodkrágloval. Jak by řekla ne jako on distingovaná My Fair Lady. A kdyby?

Teď se už proviňuje jen bohapustým lhaním. Dle mého názoru si odseděl dost.

Překvapující ovšem je Kajínkova schopnost se bezproblémově bratřit s kamerou a ujmout se role moderátora. Působí přirozeně i otesaně a hovoří nejen plynule, ale s náležitou kadencí. Vládne češtinou tak, až je to záhadné. Přece byl skoro čtvrt století v několika basách, ne? Co četl? Utíkat před vulgarismy rovněž nemusí, ani mu totiž na mysl nepřijdou, a dokonce objevil divácky až neuvěřitelně akceptovatelný způsob, jak se staví k partnerce i sexu. Zkrátka a dobře, dokument Já, Kajínek stojí a padá s jeho osobností. A to nic nemění na tom, že je i dobře udělaný. Jako tahoun by přitom jeho hrdina stejně dobře fungoval u seriálu o Babinském, Grasselovi, Dillingerovi či Harry Jelínkovi. A kdo ví, třeba si jednou podobně i bude vydělávat. Zatím to zapotřebí asi nemá. Či ano, ale jen tady. Stačí ta část seriálu, v které bezchybně propírá vrahy, jež osobně poznal v kriminálech a mezi něž patří i odporní manželé Stodolovi či vysoce neprůhledný Roubal. „Léta ve vězeních na něj zapůsobila tak, jako by prošel poměrně kvalitní psychoterapií,“ míní dokonce psychiatr Jan Cimický přímo v poslední části cyklu... a vrtí hlavou. „A nechová se ublíženě. Ani stopa hořkosti,“ míní má maminka. Byť tohle, uznávám, může signalizovat i vinu. Maminka, podotýkám, tento seriál sledovat odmítla. Jako přemnozí.

Možná udělali dobře. Ale nevím. Já to viděl a snad jediná sekvence, ve které to skřípne, se týká onanie. Na ni asi musí nutně být rozličné názory, osobně však mám pocit, že je pobyt ve vězení trest i tím, že pachatel nemá sex se svým životním partnerem. Nebo si to nemyslíte?

Kajínek si v seriálu na tohle rozhodně stěžoval, i když jenom v souvislosti s nejmenovaným vězeňským ředitelem, který ho v tomto punktu podle vodil za nos.