Evropský parlament není těleso, ve kterém by politickými prostředky vedla politický spor „koalice“ s „opozicí“, jak si běžní občané představují. Už tím, že Evropský parlament nemá legislativní pravomoc, není parlamentem. Je pouze nepřehledným shromážděním, které – ve snaze „markýrovat“ své užitečné poslání – samo sebe aktivisticky zaplňuje nejrůznějšími plány, programy, deklaracemi, projekty, výzvami a vizemi „budování dobra“.

Valná většina poslanců nemá ambici být kontrolní opozicí Evropské komisi, která (po přijetí Lisabonské smlouvy) získala podstatně rozsáhlejší pravomoci, než měla před tím. Tzv. „velká koalice“ socialistů a lidovců nikdy nebyla žádnou politickou koalicí, ale kořistnickým oportunním uskupením, které si mezi sebou rozdělilo zásadní či rozhodující agendu a „na oko“ se s eurokomisaři hádalo o nepodstatné slovní obraty.

Evropský parlament není oním fíkovým listem, který má nedemokratickou podstatu současného integračního procesu „stále těsnější unie“ zakrýt. Sám se na stále zjevnějším „demokratickém deficitu“ naopak přímo podílí, neboť většina jeho zástupců má stejně federalistické ambice, jako má Evropská komise. Zatímco ona se touží stát „evropskou vládou“, Evropský parlament sní o roli tělesa „nadřazeného“ národním parlamentům.