Poté, co vyčpěly karatelské vzkazy evropských politiků na adresu výsledků tureckého referenda o tamních ústavních změnách, začali se evropská média a politikové ptát, jak je možné, že „jejich“ občané s tureckými kořeny v Německu, Belgii, Nizozemí, Francii či Rakousku tak drtivě podpořili „posilování autokracie“ ve vzdálené zemi, která již pro mnohé není ani kolébkou.

„Jen si to představte,“ klade si například v komentáři na toto téma otázku Der Spiegel, „ve všech třinácti německých městech, ve kterých bylo tureckým Němcům umožněno hlasovat, jako například v Berlíně, Hamburku a Mnichově, tam všude hlasovali ANO.“ Na tuto otázku si vzápětí magazín sám odpovídá tvrzením, že „nedostatek kultury v Německu, která by skutečně vítala své migranty, přispěl k situaci, v níž lidé, kteří tu strávili celý svůj život a kteří se tu narodili, se v této zemi stále cítí být cizinci… a proto svým hlasem raději podpořili tureckou autokracii a odmítli německou demokracii.“