Již v první sloce jsem zaměnil slovo Suliko: Hledat milé hrob šel jsem v dál, mučil srdce mé bol a žal. Tebe budu mít věčně rád, kde jsi, lásko má , dej mi znát. Záměnu Suliky za lásku nebudu vysvětlovat. Připomínám pouze, že jsem se s jednou osudovou, která mi darovala dcery, seznámil na Kavkazu. Odtud jsem si také přivezl mimo jiné informaci, která indikuje, že Stalinem oblíbenou písničkou byla Gaprindi Shavo Mertskhalo. V češtině Černá vlaštovičko – je píseň o vojákovi, jehož sestra prosí vlaštovku odletět, najít bratra a předat mu prosbu, aby se vrátil. Píseň vyjadřuje celý smysl a ducha doby a války. Proslavil ji, pokud si dobře vzpomínám významný gruzínský zpěvák a učitel Hamlet Gonashvili.
Později, nevzpomínám si již přesně na rok, ani okolnosti, mi jeden Číňan napsal ?????,?????????????: jsem Číňan, mně se ta národní písnička velice líbí. Tímto, pro mne ne zcela jasným sdělením a vzpomínkou na minulost jsem dostal podnět k vyhledání písniček, abych se pokusil upřesnit, co se mu vlastně líbí. Již tenkrát jsem došel ke srovnání Suliky v různých provedeních a dalším krásám pěvecké tvorby národů Kavkazu. Doporučuji si poslechnout Suliku v podání Gia Beshitaishvili v doprovodu Male Jewish Cappella pod vedením Alexandra Tsalireka, zpěváka Basiani a v neposlední řadě čínského vojenského chóru. Ale i písničku, kterou nám zpívala a mne naučila babička: Holuběnka a také: Bílá holubičko, poletuj nad náma, pověz ty nám všetkým, ludom obyčajným, bude li vojna …
Během vzpomínky a následujícímu poslechu písní se mi vybavila Arménie. Tam se narodil můj přítel Artur. Neobvykle nadaný člověk, i humorem. Byl moji spojkou na ministerstvu v Jerevanu, když jsem pracoval v Arménii po hrůzostrašném zemětřesení (7,2 Richterovy stupnice, 7. prosince 1988 v 11:41 místního času, s epicentrem nedaleko města Spitak) na složitých projektech. Kvůli otřesům musela být například uzavřena i jaderná elektrárna v Mecamoru. Kvůli těžko představitelným škodám dnešní generaci, umožnila tehdejší vláda Arménské SSR poprvé v historii SSSR přístup zahraničním pracovníkům na své území.
Dnes, když se setkáváme sami nebo s rodinou, včetně rodičů, vidím a cítím, co to znamená žít v souladu s hlavními tradicemi Arménie, nehledě na okolnosti způsobené dobou. Proto si i dnes vzpomínám, jak v těžkých chvílích nejenom mně pomáhaly arménské melodie. Například Sireci yar's taran s úžasným zvukem tradičního hudebního nástroje s více než 3000 letou historii, duduku (arménsky: ???????). Patří k mým oblíbeným. Duduk bylv roce 2005 mimo jiné prohlášen UNESCO za Mistrovské dílo nehmotného dědictví lidstva. I proto si dnes přeji dožít se svatby dcery přítele Artura v Jerevanu, na kterou jsem obdržel pozvání.
K nehmotnému dědictví lidstva totiž patří různé talenty každého z nás. Jsou to dary Vesmíru, pro někoho dary Boha, Alláha nebo jiných, námi vymyšlených dárců. Protože se dary nikde a nikdy neodmítají, je s nimi spojená povinnost o ně pečovat a rozvíjet je ku prospěchu všech.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV