Protože politika je ve své podstatě děj, který má své spouštěče, dynamiku a mění kvantity v kvalitu, znamená to, že politika se dá řídit po určitý moment, a pak se vymkne z rukou. Nejenom Evropa se nachází v situaci, kdy se politika vymyká z rukou. Je proto na místě si uvědomit význam souvislosti jako takové, připomenout si existenci zásadního rozdílu mezi pozorovaným a nepozorovaným systémem, změny systému s časem a možnost hodnocení stavu systému s pomocí principů kvantové teorie. Takový přístup je mnohem složitější, než jak nám to nabízí masová media a vysoké školy, má ale své výhody. Dostáváme totiž různé výsledky s různou pravděpodobností. V ní leží zakopaný pes a také dárek. Ten by si měli politici vzájemně darovat, a nezapomenout přitom na voliče. Doba urgentně vyžaduje pokoru.

V době dovolených se jako dárek nabízí číst Shakespeare. Ten přesně popsal západního člověka: smělý, drzý, dobývající, jdoucí dopředu, po kterém nic starého – dobrého nezůstane. Náročnější je porozumět koupi členů NATO obchodně orientovanými USA po roce 1990 jako podmínky pro vstup do EU. Přiznat si folkloristický charakter článku 5 smlouvy o NATO, přiznat si skutečnost, že kam nemůže (do) jít t.č. NATO, tam dojdou USA v rámci bilaterálních smluv. Dojdou tam bez problémů pro sebe. Pro asymetrické spojence a sousedy, USA vytvářejí komplexní problémy. Tím jsem se dostal k Ukrajině a stavbě vojensko – námořní základny USA v Černém moři, lokalitě Očakiv, v Oděské oblasti. V městě s velkým významem pro Rusko, ve kterém žije13 tisíc obyvatel toužících po práci a jídlu, se staví. Samozřejmě v rámci pomoci USA Ukrajinské vojenské námořní flotě. Ta má několik lodí, hladové námořníky, a její velitel Porošenko, velké ambice. Porošenko si myslí, že Rusko zapomnělo Očakiv, dobytý Ruskem v roce 1737, obsazený maršálem von Münnich, 1739 navrácen Turkům. Bitva z roku 1737 je zachycena ve vyprávění Barona Prášila, bitva z roku 1788 v proslulé básni Gavrily Děržavina. Smlouvou z Jasů z roku 1792 bylo Özi předáno Rusku a přejmenováno. Ukrajina tehdy neexistovala, jako mnoho jiných evropských států.

Rusko zatím reaguje jako v minulosti: Pomalu a nejasně, snaží se nedat najevo své plány. Problém je ale v tom, že reagovat jako v minulosti může mít pro Rusko, a tím i Evropu, fatální následky. Jaké? Uvedu jich několik: Za prvé je to již veřejně zmíněné dodávání laterálních zbraní Ukrajině. Ty se nebudou muset vozit přes českou kotlinu, tedy s máváním praporků. Za druhé je to podpora ze strany USA staré naděje a plánu Polska mít přístup k Černému moři. Protože v roce 2018 budou Polsko a ČR slavit 100 let od svého vzniku, je na čase vyhledat si dárek. Tím by mohlo být seznamování (veřejnosti a politiků neznajících historii) s fakty a dokumenty o historii Polska. Již povrchní seznámení s jeho historií dovoluje si udělat představu o odpovědi na otázku: Proč se právě nyní rozhodlo Polsko bojovat s EU, s Ruskem a historií? Nebo: Proč Polsko obviňuje Rusko ze zahájení II. světové války? Proč všechny pokusy o zavedení demokracie v Polsku ztroskotaly (především kvůli zahraničním aktivum a vnitrostátním etnickým minoritám)? Jaké bylo pozadí uzavření bilaterální smlouvy mezi Polskem a nacistickým Německem v lednu 1934? Proč se mlčí o zradě Francouzů a Britů v době napadení Polska Německem a Slovenskem? Proč se mlčí o následcích odmítnutí Polskem německého požadavku o spojení Gdaňska s Východním Pruskem? Proč se nikde nepíše, co tvrdí polský historik žijící v USA po nedávné návštěvě DJT v Polsku: Polsko vyvraždilo více Židů než nacisté. Proč existuje snaha přesvědčit občany, že SSSR napadl Polsko, když 17. září polská vláda utekla do Rumunska, a po té, v ten samý den, SSSR vstoupil do Polska, již bez vlády? Proč si širší veřejnost v ČR neuvědomuje obsah varování Edvarda Beneše (1884 – 1948) o tom, že vojenské a politické spojení s Polskem se ukáže pro ČSR nebezpečným?