Z důvodu neutichajícího zájmu o více podrobností spojených s obsahem posledních příspěvků rozhodl jsem napsat třetí, a to na tři témata s krátkým úvodem a závěrem. 1) Velká bitva, 2) Hlavní příčiny pokusu o převrat, 3) Tři národy Kazachstánu. Témata mohou posloužit také přípravě mladé generace politiků, diplomatů a akademických analytiků v nové době, která neklepe na dveře a nebude čekat na povolení ke vstupu do české kotliny. Mohu si představit, že i někteří rozumní členové levice a vlády ČR mohou v příspěvku najít, když ne varování, tak alespoň reference nebo podnět k zamyšlení. Ten bude vyžadovat i situace v EU.

Úvod

Skutečnost, že Kazachstán ve srovnání s ostatními postsovětskými zeměmi má poměrně silnou ekonomiku založenou na zdrojích vyvolává často iluzi soběstačnosti. Soběstačnost představuje mj. osudovou výzvu a riziko pro současnou ČR. To, že dojde k otřesu politických, hospodářských, finančních a etnicko- sociálních základů post-sovětského Kazachstánu bylo již od doby Velké hry předvídatelné, pro mne osobně nevyhnutelné. Proč? Kazachstán je geopoliticky a surovinově významný, ale mnoho let rozkolísaný mj. kvůli obrovské korupci a ambicím Nemám u sebe dokumentární důkazy o tom, kolik tisíc nevládních organizací napojených na fondy George Sorose, CIA a podobných do dnes působí v Kazachstánu. Jestli mne paměť neklame, v mé době se jednalo o více než deset tisíc nestátních neziskových organizací (NG)! Tj. minimálně 7 krát více než je jich v ČR. Připomínám, že údajně nezávislá Národní nadace pro demokracii (NED), jeden z vlivných instrumentů USA v zahraničí přímo řízených americkou zahraniční rozvědkou, měla v Kazachstánu nejméně dvacet programů na rozvoj občanské společnosti.

NED je nadace založená v době Reagana. Byla první z amerických institucí, kterou ruská prokuratura v roce 2015 zařadila na seznam organizací, jejichž přítomnost v RF označila za vysoce nežádoucí. Svého času byla spojena s polskou Solidaritou, Chartou 77, srbským hnutím Otpor atd. Otpor například v říjnu 2000 v rámci tzv. buldozerové revoluce svrhl vládu Slobodana Miloševiče. Po ztrátě pozice NED v Rusku vedení nadace zaměřilo své úsilí na bývalé sovětské republiky. Rozlehlý, třemi hlavními národy málo obydlený Kazachstán jako jedna z nich, nejbližší spojenec RF se silnými vazbami na ČLR, dnes konkurent Západu a nepřítel USA číslo jedna se nabízí jako ideální bojiště v Nové Velké hře Západu s RF a ČLR.

Podcenění působení NGOs prezidentem Nazarbajevem bylo pro mne jasné a vysvětlitelné, podcenění prezidentem Tokajevem jsem neočekával. Proto tato slabost prezidenta indikuje na neodpovídající kvalitu alespoň jednoho z jeho poradců a potvrzuje osobní zkušenost, která praví, že nestátní neziskové organizace (NGO) je nutno přeceňovat a nikdy podceňovat. Proč? Protože nemohou nikdy dokumentárně nebo jinak přesvědčivě dokázat svoji nezávislost. Tato skutečnost může napomoci Tokajevovi vyklidit politické pole a začít s jarním úklidem, který by mohl dovolit dostat pocit relativní záruky osobního přežití a také vlády. Analog platí i pro prezidenta Putina a vládu RF. Ta se zdráhá, nebo nemůže vyčistit ruské pole a některé kanály státem podporované televize od protirusky působících NGO ani po vzoru EU. Podceňování nestátních neziskových organizací včetně pátých kolon využívá Západ k budování a podpoře novodobých mučedníků typu Guaido, Tichanovská, Navalnyj, k nimž se teď přiřadil ve Francii žijící a hledaný ex-ministr a miliardář Muchter Abljazov. Peníze od dob císaře Tita nepáchnou.

Přestože dnes se v Kazachstánu vše odehrává podle klasických kánonů barevných revolucí, jedna skutečnost bije do očí: spěch a načasování. Předpokládám, že spěch bude hrát proti organizátorům pokusu o převrat, a že důvody tohoto spěchu se dovíme později. Skutečnost, že na protesty se reagovalo i ze strany prezidenta Tokajeva od počátku nedůsledně a liknavě (sliby snížení cen, mluvit s protestanty a pozdější požadavek na polici rozehnat je) nelze hodnotit jinak než jako řešení populistické a ekonomicky neopodstatněné. Nedůslednost, liknavost a špatné svědomí prezidenta vedly k posílení protestu, násilí, pogromům a velice rychlé změně požadavků protestujících: z ekonomických na známou politickou agendu barevných revolucí.