Je to již 20 let, co americká společnost Zoltek ze Sant Luise začala soudit s Pentagonem a jeho dodavateli kompozitního materiálu. Často, nejenom v ČR si stěžujeme na délku soudních jednání, a hledání pravdy. Pro útěchu a srovnání uvádím jeden z mnoha příkladů z USA. Tím chci mimo jiné ukázat na vážnost patentů a ochranných známek na úsvitu přicházející TTIP do Evropy, a tím i české kotliny. Krádež se většinou vyplácí těm, kdo je veliký, finančně silný a má politiku a stát za sebou. To potvrzuje případ společnosti Zoltek. Ta se marně domáhá práva proti gigantům vojenského průmyslu Lockheed Martin a Northrop Grumman. Oč se jedná?

V roce 1984 podala společnost Zoltek žádost o patent na technologii výroby kompozitního materiálu na bázi polymerů majících schopnost „hltat“ radiové vlny. Patent byl vydán v roce 1988. Je veřejně dostupný. Prakticky ve stejné době, kdy Northrop Grumman představil strategický bombardér B-2 se stealth technologií. Nic proti tomu, kdyby nebylo maličkosti. Tou byla skutečnost odprodeje několika vzorků materiálu společností Zoltek gigantu Nothrop Grumman za několik tisíc USD. Nothrop Grumman proanalyzoval vzorky a dokonce sdělil jménem hlavního konstruktéra George Rogersa společnosti Zoltek, že se jedná o „unikátní vývoj.“ Od té doby Zoltek neobdržel ani dopis, ani jeden dolar. Za to se musí celá léta divit a učit, co je právo a pravda. Českým čtenářům doporučuji, před studium případu Zoltel versus Pentagon si přečíst pro začátek Čapkovo Pilátovo krédo, napsané v roce 1924 a zveřejněné v časopise Přítomnost. Naše přítomnost je pravidelně obohacována starou Přítomností ve spojení s procesem Peroutkovy vnučky, Terezie Kaslové, proti prezidentu Zemanovi.

Na tomto místě příspěvku se mi nabízí další stará pravda: Právní stát znamená, že každý, i ten nejhorší zákon je nadřazen spravedlnosti. Nebožtík Kant dokonce tvrdil, že Pokud zanikne spravedlnost, není žádný důvod, aby lidé žili na Zemi. A mnohým z nás málo známý, Plútarchos (asi 46 – asi 127), významný řecký spisovatel, historik a filozof) připomíná v jednom z 227 literárních děl, že V egyptských Thébách bylo možno vidět sochy soudců bez rukou a sochu jejich předsedy s očima sklopenýma k zemi. Tím bylo naznačováno, že se nesluší, aby ty, kdož soudí, nějak ovlivňovaly dary nebo pohled na obžalované.