Jan Campbell: Souhlasu netřeba: Jánabráchizmus

29.10.2015 9:10

Kacíř rektor „Kromě údivu nad tím, kterak to všechno stíhá v reálném čase a s výkonem odpovídajícím odměnám za honorované angažmá v městských firmách, donedávna ještě násobené prací pro …..“ smeká a podtrhuje, jak „těžko vstřebat hájení se argumentem, že „v těch městských firmách nesedí(m) sama, ale sedí tam i zástupci ČSSD a Trojkoalice, kteří berou úplně tytéž peníze“. Kacíř v závěru dodává: „Přestávám se divit i věřit svým očím.“ A klade současně klíčovou otázku: „Je to vůbec možné, že k natolik rozšířenému jevu dochází a obecně docházet může?...“

Jan Campbell: Souhlasu netřeba: Jánabráchizmus
Foto: Hans Štembera
Popisek: Zastupitelstvo hlavního města. Zastupitelé měli jednat mimo jiné o tunelovém komplexu Blanka a možnosti smíru Prahy a správce stavby

Vím z mnoha desítek setkání, že kacíř není naivní a nezkušený. Kacíř ví, že se nejedná o „už jen prosté selhání jedince, jak se přečasto partaje většinou brání, nýbrž i průkazně více, než pouze chyba systémová!“ Všichni, kdo má trochu rozumu a zkušenosti ví, že prevence je lepší a levnější než léčení. Na léčení všech možných místních, národních, mezinárodních a geo-neduh máme čím dál tím méně peněz a času. Proto vznikla objektivní potřeba chirurgického zásahu. V jaké podobě?

Samozřejmě neznám, a proto nemohu dát krátkou, jednoznačnou a všeobecně platnou odpověď. Vím ale, že ve středověku si lidé mysleli, že člověk je mírou všeho. Akceptovali však, že ta míra je daná Bohem. Dnešní politici a v globalizačním mýtu se topící fetišisti si myslí, že jsou bohové. Neznají míru. I proto zapomínají na Freuda. Ten nám dal do vínku, že fetiš je tou poslední věcí, kterou malý chlapec spatří předtím, než je konfrontován s absencí penisu u své matky – a já dodávám, dcera (například sama paní zástupkyně) v případě přítomnosti penisu u otce, jako hrozby vlastní kastrace. Jestliže člověk trpící patologickou neurózou trpí, může být léčen, patologický fetišista netrpí. Proto nemůže být léčen, nelze mu pomoci. Má pořád svojí radost. Jenže, jak praví staré přísloví, nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. A, že žádný oběd není zadarmo, víme také.

S pomocí dějin, které se podobají kyvadlu, lze objektivně očekávat, že „solidární snaha napříč politickým spektrem, jak se rádo říká“ zmizí úderem kyvadla, a akumulované prostředky, i paní zástupkyně a současných partají, nebudou stačit na vyzdravění se z šoku úderu kyvadla. Proto nebudou hrát žádnou rozhodující roli v novém divadle po dobu, než se kyvadlo rozhodne znovu udeřit ty, kteří zapomněli mimo jiné Lermontova slova: Všechno by mohlo být směšné, kdyby to nebylo tak smutné. A také: Nic horšího než smrt se nemůže stát – a smrti se nevyhneš. Ani Vy, paní zastupitelkyně a všichni partajní obři.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele. 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

RNDr. Alexandr Vondra byl položen dotaz

kampaň

Kde máte důkaz, že jsou všichni mimo vás ,,Putinovi užiteční idioti“? Nešíříte náhodu dezinformace, proti kterým paradoxně tak bojujete? A myslíte, že touto negativní kampaní docílíte něčeho pozitivního, třeba zklidnění politické situace v zemi? To je takový problém vést kampaň tak, že budete prezen...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Hampl: O mladých ředitelkách a premiérkách

9:44 Petr Hampl: O mladých ředitelkách a premiérkách

Denní glosy Petra Hampla.